ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1545.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1545/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu Z., proti povinnému H. p. - priemyselnému družstvu v likvidácii, zastoupenému advokátem, pro 12 737.219,45- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 1640/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2002, č.j. 13 Co 511/2001-118, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 10. 7. 2001, č.j. 13 E 1640/98-101, zastavil podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí (nařízený usnesením ze dne 23. 11. 1998, č.j. 13 E 1640/98-8, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 1999, č.j. 20 Co 56/99-39, k vymožení pohledávky ve výši 12 737.219,45- Kč) prodejem nemovitostí (stavebních objektů) zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve Z. (na listech vlastnictví č. 285 a 286 v katastrálních územích N. a H. n. M.). Výkon rozhodnutí měl za nepřípustný proto, že na majetek povinného prohlásil slovenský soud konkurs a předmětné nemovitosti byly „v rámci konkursu za účelem uspokojení pohledávek“ prodány.
Usnesením ze dne 22. 11. 2002, č.j. 13 Co 511/2001-118, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud uzavřel, že exekucí postižené nemovitosti se nestaly součástmi konkursní podstaty, neboť prohlášení konkursu na majetek povinného slovenským soudem se vztahuje pouze na úpadcovy movité věci, které jsou na území České republiky (a to za podmínek vymezených v §69 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“). Z hlediska věcného lze tedy podle odvolacího soudu do konkursní podstaty zahrnout jen věci movité a pouze ve vztahu k nim je konkursu prohlášenému slovenským soudem na majetek slovenské právnické osoby přiznán teritoriální účinek na území České republiky. K návrhu na zastavení výkonu – argumentuje dále odvolací soud – není správkyně konkursní podstaty věcně legitimována.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný, za něhož jednala správkyně konkursní podstaty, dovoláním, jímž namítá, že s ohledem na ustanovení §63 a §64 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, jsou i české orgány povinny přihlédnout k usnesení, kterým slovenský soud prohlásil na majetek povinného konkurs. Z toho, že se zákon č. 328/1991 Sb. nezmiňuje o nemovitostech úpadce na území cizího státu, nelze podle dovolatele vyvozovat, že tento majetek nemůže být zpeněžen. Jelikož s majetkem povinného (a tudíž i s předmětnými nemovitostmi sepsanými do konkursní podstaty) je oprávněna disponovat jen správkyně, svědčí jí i „věcná legitimace“ v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem (v daném případě důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že prohlášení konkursu slovenským soudem na majetek povinného (slovenské právnické osoby), jehož součástí jsou exekucí postižené nemovitosti na území České republiky, nečiní (pravomocně) nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve smyslu §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. nepřípustným.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ze spisu vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. 4 K 31/99, byl na majetek povinného prohlášen konkurs a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena Ing. H. S. Nemovitosti, jejichž prodej byl nařízen usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 11. 1998, č.j. 13 E 1640/98-8, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 1999, č.j. 20 Co 56/99-39, byly jako součást konkursní podstaty prodány kupními smlouvami z 9. 6. 1999 a 3. 9. 1999, s nimiž vyslovil Krajský soud v Bratislavě opatřeními z 9. 7. 1999 a 24. 9. 1999 souhlas.
Závěr, že nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, na jehož majetek byl prohlášen slovenským soudem konkurs (v jehož rámci byly nemovitosti zpeněženy prodejem mimo dražbu), není podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. nepřípustný, je správný.
Aplikace zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, nepřichází v úvahu již z toho důvodu, že rozsahu věcí, na které se vztahuje (§1), nelze přiřadit vztahy vyplývající z konkursu a vyrovnání.
Z právní úpravy konkursů a vyrovnání platné v České republice a Slovenské republice (srov. §69 odst. 1, 2 zákona č. 328/1991 Zb., o konkurze a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že účinky konkursu prohlášeného slovenským soudem se vztahují toliko na úpadcovy movité věci, které se nalézají na území České republiky; podmínky jejich vydání slovenskému soudu pak upravuje druhý odstavec shora uvedeného ustanovení.
V souzeném případě to tedy znamená, že teritoriální (co do územního rozsahu účinků prohlášení konkursu) a věcné (co do rozsahu úpadcova majetku postiženého konkursem) účinky prohlášení konkursu slovenským soudem na majetek právnické osoby se sídlem ve Slovenské republice se nemohou týkat úpadcových nemovitostí na území České republiky (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2261/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2001 pod č. 95). Okolnost, že správkyně konkursní podstaty učinila úkony, jimiž se nemovitosti povinného (úpadce), které jsou na území České republiky, v rámci konkursu zpeněžují, tedy důvodem pro postup podle §268 odst. 1 písm. h/, §269 odst. 1 o.s.ř. být nemůže.
Napadené rozhodnutí odvolací soud – i když by z jeho odůvodnění mohl vyplývat opak – ve skutečnosti na závěru o nedostatku věcné legitimace správkyně konkursní podstaty nevybudoval (návrh na zastavení výkonu podal povinný /úpadce/, za něhož jednala slovenským soudem ustanovená správkyně, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 734/2002).
Lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněné argumentace správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněnému, který má na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu