ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1559.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1559/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. S., a b) V. S., proti povinné M. K., zastoupené advokátem, pro 108.500,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. E 1100/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2003, č.j. 10 Co 43/2003-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 2. 2002, č.j. E 1100/2001-18, jímž Okresní soud Plzeň - sever nařídil podle notářského zápisu ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. NZ 29/96, N 30/96, k uspokojení pohledávky ve výši 108.500,- Kč a exekučních nákladů výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady pro nařízení výkonu notářského zápisu, tj. exekučního titulu podle §274 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (viz část dvanáctou, hlavu I, bod 29. zákona č. 30/2000 Sb.), jsou splněny, neboť splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (§62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/) a současně – po stránce obsahové – vyhovuje výše zmíněnému ustanovení občanského soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Pohledávka, která se vymáhá, neexistuje, protože smlouva o půjčce ve výši 140.000,- Kč nebyla realizována (oprávnění, i když se k tomu zavázali, v této výši povinné peníze neposkytli). Neurčitost a nedostatek obsahových náležitostí notářského zápisu spatřuje dovolatelka v tom, že dluh, který v době jeho sepisu neexistoval, nemohl „být uznán,“ takže hmotněprávní úkon v notářském zápisu obsažený je neplatný, a dále v tom, že „není přesně stanovena dlužná částka,“ jestliže ve skutečnosti od oprávněných převzala jen 200.000,- Kč (tuto částku splatila), kdežto dalších 140.000,- Kč již nikoli. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatelka správnost usnesení odvolacího soudu poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; otázky, které nabídla k přezkumu (zda hmotněprávní úkon /smlouva o půjčce/, který je obsažen v téže listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti a na jehož základě vznikl vymáhaný závazek, odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky, jinými slovy, zda mají oprávnění na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, popř. zda je smlouva neplatná) znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňují; odvolací soud totiž k jejich řešení přistoupil ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15.
V dovolání tvrzené okolnosti mohou být významné v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (ostatně takový návrh, o němž dosud nebylo rozhodnuto, povinná již podala).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným, kteří by měli právo na náhradu vynaložených nákladů, v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu