ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1566.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1566/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. N., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. E 137/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2003, č.j. 6 Co 599/2003-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. D.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 5. 2002, č.j. E 137/98-38, jímž Okresní soud v Písku nařídil podle svého rozsudku ze dne 13. 8. 1997, sp. zn. 4 C 1059/95, k vynucení povinnosti „zamezit - zdržet se znečišťování dvou studní oprávněného na pozemkové parcele č. 562/1 v k. ú. K. silážními šťávami pronikajícími do nich z pozemkové parcely povinného č. 371/1-zahrady v k. ú. K.,“ výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 30.000,- Kč a povinného zavázal k náhradě exekučních nákladů. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §251 a §351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) – měl podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny. Tvrzením povinného, že uloženou povinnost splnil, popř. že zdrojem znečišťování studní nejsou silážní šťávy pronikající z jeho pozemku, nepřikládal v daném stadiu řízení význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím splnil tím, že v roce 1996 odstranil silážní jámu (je ovšem stále přesvědčen, že příčinou znečištění nebyla). S potvrzením Okresní hygienické stanice v P. z 29. 11. 2001, na kterou se oprávněný odvolal v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nesouhlasí a vznesl podezření, že znečištění studní způsobuje prosakování stěn dvou septiků umístěných v jejich blízkosti, popř. že si oprávněný „částečně studny znečistil úmyslně za účelem získání finančních prostředků.“
Oprávněný ve vyjádření navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázku, zda je v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí relevantní, že se povinný – podle svého tvrzení – podrobil exekučnímu titulu, tj. učinil opatření, která zabránila v podkladovém rozhodnutí popsaným negativním jevům (znečišťování studní na pozemku oprávněného), provedeným před nebo po vydání exekučního titulu, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Ostatní dovolatelovy námitky brojí proti věcné správnosti rozsudku, jehož výkon oprávněný navrhl; ve vykonávacím řízení jsou však bezcenné.
Jestliže nejsou dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Oprávněný má podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, představující odměnu za zastupování advokátem ve výši 375,- Kč (§1 odst. 1, §1 odst. 1, 2, §12 odst. 1 písm. a/, bod 3., §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a paušální náhradu ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný navrhnout jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 28. července 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu