ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1567.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1567/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněných a) D. F., b) K. F. a c) MUDr. E. P., zastoupených advokátem, proti povinnému M. z. m. B., pro 271.524,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1149/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2002, č.j. 20 Co 530/2002-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 5. 2002, č.j. 69 Nc 1149/2002-6, kterým Městský soud v Brně nařídil podle rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 4 C 310/92, pro vymožení pohledávky ve výši 271.524,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. D., soudního exekutora, a uložil povinnému zaplatit oprávněným a soudnímu exekutorovi náklady exekuce; dalším výrokem odmítl odvolání povinného proti exekučním příkazům. Odvolací soud poté, co se vypořádal s odvolacími námitkami povinného, uzavřel, že exekuce byla nařízena v souladu se zákonem (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb.).
V části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nákladech exekuce, napadl rozhodnutí odvolacího soudu povinný dovoláním; podle dovolatele zahájení exekučního řízení bylo zbytečné, neboť oprávnění (tím, že okamžitě přistoupili k vymáhání) mu neposkytli možnost vzniku těchto nákladů zabránit.
Oprávnění ve vyjádření připomněli, že lhůta k plnění povinnému uplynula 2. 3. 2002, exekuční řízení bylo zahájeno 24. 4. 2002 a pohledávka byla uhrazena na účet zmocněnce oprávněných až 4. 7. 2002. Dovolání považují za nedůvodné a navrhují jeho zamítnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím usnesení o nákladech řízení není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněným, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků na náhradu nákladů nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu