ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1579.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1579/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v B. proti povinné V. P., za účasti manžela povinné J. P., zastoupeného advokátem, prodejem nemovitostí, pro 121.149,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 E 390/2002, o dovolání manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.12.2002, č.j. 9 Co 1012/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně na základě vykonatelného výkazu nedoplatků nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, s tím, že upřesnil, že se jedná o nemovitosti ve společném jmění povinné a jejího manžela.
Manžel povinné (zastoupen advokátem) napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním, v němž především namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); tu spatřuje v tom, že nebyl vyžádán „celý spis Finančního úřadu v B.“, aby bylo zjištěno, jak bylo rozhodnuto o odvolání povinné proti titulům výkonu; důsledkem toho podle dovolatele je, že odvolací soud vycházel z právního stavu, který zde byl v době zahájení řízení o výkon, a nikoli v době, kdy odvolací soud rozhodl o jeho odvolání. Dovolatel je dále názoru, že „mělo být zkoumáno, zda je (povinná) vůbec způsobilá před soudem samostatně vystupovat a zda jí neměl být ustanoven opatrovník dle §29 odst. 3 o.s.ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou zde naopak výhrady proti skutkovým zjištěním, ať by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo §241a odst. 3 o.s.ř., stejně jako námitky vadami řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jež - právě - dovolatel ohlásil výslovně.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu blíže nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v daném případě nejde ani ve vztahu k té (jediné) právní otázce, k níž dovolání směřuje.
Co do otázky, k jakému okamžiku jest při nařízení výkonu posuzovat existenci vykonatelného rozhodnutí (jiného titulu podle §274 o.s.ř.), se totiž dovolatel mýlí; jde-li o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, je tímto okamžikem nikoli den rozhodování (odvolacího) soudu (čehož se dovolatel dožaduje), nýbrž den, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §337c odst. 5 písm. a/ o.s.ř.).
Ani jinak není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde rovněž nejde, neboť námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Výtka, že \"mělo být zkoumáno\", zda je povinná způsobilá samostatně vystupovat před soudem, resp. zda jí neměl být ustanoven opatrovník pro řízení podle §29 odst. 3 o.s.ř., představuje rovněž námitku toliko procesní (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jejímž prostřednictvím k závěru, že dovolání je zásadního významu po právní stránce (§237 odst. 3 o.s.ř.), dospět nelze.
Nelze-li však dospět k závěru, že napadené rozhodnutí zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. nepřípustné dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, který by měl na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu