ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1702.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1702/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR – Okresní pojišťovny v Ch., proti povinnému L. K., pro částku 16.000,- Kč srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 E 2711/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. května 2001, č. j. 18 Co 236/2001-23, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení z 20. 9. 1999, č. j. 16 E 2711/99-6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že povinný neprokázal – a ostatně ani netvrdil – že by se v době doručování ve svém bydlišti nezdržoval, a že tedy, jak to plyne z doručenky, pošta „zachovala řádný postup pro náhradní doručení,“ pročež je nutno počátek běhu odvolací lhůty vázat ke 4.10.1999, kdy vypršela třídenní lhůta podle §47 odst. 2 o.s.ř., nikoli až k 11.10. téhož roku, kdy si rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně převzal.
V dovolání povinný namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. spatřuje v tom, že pošta „nedodržela postup pro doručování,“ jelikož zásilku uložila, aniž jej předtím uvědomila, že mu doručovatel po prvním, nezdařeném pokusu o doručení přijde zásilku doručit v určitý den a hodinu, uvedené na oznámení, znovu.
Dovolání - přípustné podle ustanovení §238a odst. 1, písm. e/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 (viz bod 15. a 17. hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) - není důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Jelikož vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ani ostatní „jiné“ vady namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, bylo úkolem dovolacího soudu přezkoumat, zda řízení trpí vadou dovolatelem vytýkanou, že totiž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno náhradním způsobem, tedy uložením na poště, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky předepsané ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení v rozhodné době prokazovala při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vracela zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, osvědčující náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád, zejména bod 18. a 19. jeho přílohy č. 5). Podle svého obsahu doručenka deklarovala též, že se adresát v místě doručení zdržuje (srov. text: „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje…“), a že před uložením zásilky na poště a uvědoměním o něm (tiskopisem „Vyrozumění“) byl adresátovi při prvním, neúspěšném pokusu o doručení v odevzdávacím místě zanechán tiskopis „Výzva“, obsahující upozornění, že doručovatel přijde písemnost doručit znovu v den a hodinu na tomto tiskopise uvedenou.
Doručenka byla listinou mající povahu listiny veřejné, od listin soukromých se lišící svou důkazní silou; potvrzovala, nebyl-li prokázán opak, pravdivost toho, co v ní bylo osvědčeno (§134 o.s.ř.). Obsahovala-li všechny náležitosti vyžadované poštovním řádem (z obsahu spisu přitom nevyplývá opak a netvrdí jej ani samotný dovolatel), učinil soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. přímo ze spisu (doručenky v něm založené); jinak musel vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25.6.1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998 pod poř. č. 127 a odůvodnění usnesení téhož soudu z 22. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98 uveřejněného ve stejném časopise č. 7, ročník 2000 pod poř. č. 80).
Důsledkem povahy doručenky jakožto veřejné listiny je povinnost účastníka tvrdícího opak údajů v ní osvědčených – v daném případě, že povinnému před uložením zásilky na poště doručovatel při prvním, neúspěšném pokusu o doručení nesdělil, v který den a hodinu přijde zásilku doručit znovu – aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jimi svá opačná tvrzení prokázal.
Tomuto požadavku však povinný nevyhověl; za jeho splnění nelze považovat pouhé tvrzení, že mu doručovatel termín nového pokusu o doručení nesdělil. Naopak z doručenky (č. l. 6) jako veřejné listiny (jejíž náležitosti dovolatel nijak nezpochybnil) je zřejmé, že adresát byl před uložením zásilky (1.10.1999) při prvním, neúspěšném pokusu o doručení (30.9.1999) uvědoměn o tom, že doručovatel mu přijde zásilku doručit znovu, a o termínu tohoto nového pokusu o doručení.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud tudíž – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné podle ustanovení §243b odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že oprávněné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení měla právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu