ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1737.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1737/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinnému R. M., zastoupenému advokátem, pro 61.235,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. E 2707/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2002, č.j. 25 Co 445/2002-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2002, č.j. E 2707/2002 -5, jímž Okresní soud v Mělníku nařídil podle platebního výměru z 20. 2. 2002, č. 023/2001, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k vydobytí pohledávky oprávněné ve výši 61.235,- Kč. Z doručenky připojené ke správnímu rozhodnutí (§274 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) odvolací soud zjistil, že platební výměr byl doručen do vlastních rukou povinnému 26. 2. 2002, takže uplynutím patnáctidenní lhůty se stal (formálně) vykonatelným, což vyplývá i z potvrzení o vykonatelnosti (§251, §275 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítaje, že se platební výměr nestal vykonatelným. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly tím, zda mu bylo podkladové rozhodnutí doručeno; v době jeho doručování totiž nebyl přítomen na území České republiky (k tomuto tvrzení nabídl důkazy), rozhodnutí nepřevzal a podpis na doručence „vykazuje … sice určitou podobnost s jeho skutečnou signaturou, nicméně nejde o autentický podpis dovolatele.“ V tom, že nebyl již v odvolacím řízení právně zastoupen, i když splňuje podmínky pro přiznání bezplatné právní pomoci, spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatel (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl, je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Závěr, že k výkonu navržené správní rozhodnutí (platební výměr) je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že povinný platební výměr, který mu byl doručován do vlastních rukou (§24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů), převzal (a tuto okolnost na doručence potvrdil vlastnoručním podpisem). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení platebního výměru, nezjišťoval, a předložil vlastní verzi skutku, založenou na tvrzení, že písemnost nepřevzal a podpis na doručence není jeho podpisem.
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního výměru k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud. Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu, včetně námitky absence poučení o možnosti plynoucí pro účastníky z §30 o.s.ř.), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.
Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle §241a odst. 3, ani podle §241a odst 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatel výtku, že podkladové rozhodnutí mu nebylo doručeno, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolaní proti usnesení soudu prvního stupně).
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu