ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1743.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1743/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. u Z. s. – S. P., komanditní společnosti, proti povinnému Z. Š., za účasti manželky V. Š., pro 1.500.000,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. E 2088/98, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2002, č.j. 44 Co 157/99-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. 1. 1999, č.j. E 2088/98-14, Okresní soud ve Vyškově nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, sp. zn. 5 Sm 979/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 6. 1996, sp. zn. 5 Cm 96/96, k vydobytí pohledávky 1.500.000,- Kč a nákladů exekuce (39.150,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem (ve společném jmění povinného a jeho manželky) spoluvlastnického podílu ve výši ¾ označených nemovitostí.
Krajský soud k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí co do 3/8 – tj. spoluvlastnického podílu nemovitostí náležejícího z důvodu vypořádání V. Š. – zamítl, jinak je potvrdil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (zastoupená advokátem) dovoláním, navrhujíc jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 14. 1. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že by dovolací soud měl použít občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, tedy po novelizaci zákonem č. 30/2000 Sb.; odvolací soud totiž – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – žádné ustanovení občanského soudního řádu v novelizovaném znění, jež by se od některého z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací, zčásti změnil a zčásti potvrdil.
Je-li namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř.“) použít i pro dovolací řízení (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí (i) posouzení včasnosti dovolání, včetně určení běhu lhůty k jeho podání.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první, o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2, věty první a druhé, o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu (neobsahující v souladu s §169 odst. 1 o.s.ř. poučení o mimořádném opravném prostředku /dovolání/) prostřednictvím pošty doručen zmocněnci oprávněné (JUDr. F. H.), povinnému a V. Š. 23. 1. 2003; usnesení odvolacího soudu nabylo týž den právní moci (§159, §168 odst. 2, §167 odst. 2, §211 o.s.ř.). Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 24. 2. 2003 (pondělí).
Jestliže oprávněná – vedena nesprávným názorem, že dovolací lhůta ve smyslu §240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 je dvouměsíční – dovolání proti usnesení odvolacího soudu odevzdala orgánu, který měl povinnost je doručit (poště P., zásilka R 038523), dne 11. 3. 2003, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty (po jejím uplynutí bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 10. 3. 2003/).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, větu první (per analogiam), o.s.ř. (povinnému a jeho manželce v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněná na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu