ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.181.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 181/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města L. proti povinnému Z. A. prodejem movitých věcí, pro 400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 E 1371/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.11.2002, č.j. 9 Co 505/2002-20, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.11.2002, č.j. 9 Co 505/2002-20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí (prodejem movitých věcí), a návrh na nařízení výkonu zamítl. Dospěl k závěru, že vykonávané rozhodnutí (blok na pokutu na místě nezaplacenou) není vykonatelné, jelikož neobsahuje písemné poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení.
Oprávněný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podkladové rozhodnutí, uvádí se v dovolání, obsahuje všechny náležitosti správního rozhodnutí a je proto i vykonatelné; odvolací soud totiž přehlédl, vycházeje z předložené části „A“ bloku, že všechna poučení, jejichž nedostatek je vytýkán, jsou obsahem oddělené části „B“ bloku, kterou při projednání přestupku převzal povinný.
Podle bodu 15. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. občanského soudního řádu účinného před 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“). Podle bodu 17. platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže soud prvního stupně v dané věci rozhodl dne 16.11.2000, příslušelo odvolání povinného projednat „podle dosavadních předpisů“, v důsledku čehož bylo nutno naložit stejně i s dovoláním, byť směřovalo proti rozhodnutí, vydanému po 1.1.2001.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
S výjimkou vad řízení vyjmenovaných v §237 o.s.ř. a jiných vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatel - posuzováno z hlediska obsahu dovolání - důvod podřaditelný ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (který ohlásil) ve skutečnosti neuplatnil. Právní závěr (oproti názoru odvolacího soudu odlišný), že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, totiž dovodil nikoli z právní oponentury (viz zásady, vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu z 12.4.2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněném pod č. 4/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), nýbrž ze skutkového tvrzení, že povinný o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě splatnosti a o následcích jejího nezaplacení ve skutečnosti poučen byl (tím, že tato poučení obsahovala část bloku, oddělené od části předložené soudu, kterou při projednání přestupku převzal).
Správnost tohoto tvrzení prověřena být nemohla, neboť oprávněný je ani v odvolacím řízení neuplatnil; uplatněno v dovolacím řízení je pak bezcenné proto, že - zde způsobilé - skutkově založené dovolací důvody nenaplňuje.
Skutkové námitky jsou v dovolacím řízení relevantní než v podobě dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., tj. námitky tzv. jinou - než zmatečnostní - vadou řízení, spočívající v neúplnosti skutkových zjištění (jestliže je výrazem opomenutí zásad, vyjádřených v §120 o.s.ř.), nebo ve smyslu dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., má-li být doloženo, že v řízení učiněná skutková zjištění jsou nesprávná (tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Nic z toho dovolatel netvrdí.
Kritizovat rozhodnutí odvolacího soudu obdobně odvolacímu důvodu podle §205 odst. 2 písm. f/ o.s.ř. (že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny) - jak podle obsahu dovolání činí dovolatel - je však v dovolacím řízení vyloučeno; skutkové novoty zde nejsou přípustné. Tomu odpovídá, že se v dovolacím řízení neprovádí dokazování, resp. že se provádí jen k prokázání důvodu dovolání (§243a odst. 2 o.s.ř.). Tato zásada se uplatní i tehdy, jestliže určité tvrzení o skutkových okolnostech účastník již mohl uplatnit v předchozích stadiích řízení, leč tak neučinil, ačkoli jejich uplatnění bylo v jeho zájmu.
Z hledisek důvodů uplatněných v dovolání tedy účinně zpochybnit skutkový základ věci nelze, a právní názor, s nímž jej odvolací soud spojil, dovoláním dotčen nebyl.
Přesto však napadené rozhodnutí za správné mít nelze; existenci jiných (než zmatečnostních) vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, posuzuje dovolací soud, aniž byly - prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.) - v dovolání namítány (§241 odst. 3, věta druhá, o.s.ř. - viz výše).
Odvolací soud se sice právem zabýval otázkou materiální vykonatelnosti rozhodnutí, jež mělo být vykonáno (v duchu závěrů výše zmíněného judikátu R 4/2002), avšak posuzoval ji výlučně ve vztahu k tomu dokladu (o něm), který byl oprávněným s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí předložen.
Stranou ponechal možnost, že jím nemusel být obsah vlastního (skutečně vydaného) rozhodnutí v úplnosti vystižen.
Nelze přehlédnout, že i pro výkon titulů správních platí - co do podmínek pro nařízení výkonu - požadavky vyslovené v §261 odst. 2 o.s.ř.; podle §274 o.s.ř. se totiž ustanovení §251 až 271 o.s.ř. použijí (s výjimkou ustanovení §261a odst. 2 a 3) i na výkon jiných (zde vyjmenovaných) rozhodnutí, než vydaných v občanském soudním řízení. Ustanovení §261 odst. 2 o.s.ř. požaduje, aby oprávněný k návrhu na nařízení výkonu připojil stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti soudem, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (není třeba jej připojit jen tehdy, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně). Ve smyslu §275 o.s.ř. platí, že potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí ten orgán, který je vydal (odst. 1), soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat jeho správnost, a to u všech titulů (odst. 2); přichází-li v úvahu, že výkon rozhodnutí bude nutné zastavit, vyžádá si soud zpravidla vyjádření orgánu, který rozhodnutí vydal (odst. 3).
Jestliže oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu titul opatřený doložkou vykonatelnosti nepředložil, soud návrh neodmítne (nejde o důsledek jeho vady podle §43 odst. 1, 2 o.s.ř.), nýbrž - z věcných důvodů - jej zamítne; nebyla totiž splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanovil.
Podle §254 odst. 3 o.s.ř. při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech (srov. též §1, §6, a zejména §5 o.s.ř.).
Takovou procesní povinností je též povinnost oprávněného vyplývající z citovaných ustanovení §261 odst. 2 a §274 o.s.ř. Pakliže ji oprávněný nesplnil, je soud povinen mu poskytnout odpovídající poučení, a dát mu příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li tento nedostatek ani poté, může přistoupit k tomu, že návrh na nařízení výkonu (proto) zamítne.
Soud tedy oprávněného k dodatečnému předložení titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti vždy vyzve; to platí nejen v případě, že oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu nepředložil vůbec, nýbrž i v případě, že tak učinil vadně, kupříkladu neúplně, nebo bez doložky vykonatelnosti, případně v rozporu s ostatními údaji návrhu o tom, co má být vykonáno (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).
Tím se posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přesouvá z roviny materiální vykonatelnosti titulu (z hlediska jeho obsahových náležitostí), z níž vycházel odvolací soud, do roviny hodnocení, zda oprávněný řádně splnil svoji (procesní) povinnost ve smyslu §261 odst. 2, §274 o.s.ř., tj. zda k návrhu na nařízení výkonu připojil zákonu odpovídající (formálně i obsahově úplnou) listinu o rozhodnutí, které bylo vydáno, a jež mělo být vykonáno.
Nebylo-li možné vyloučit, že s návrhem na nařízení výkonu předložil oprávněný listinu, jež v úplnosti vydané rozhodnutí nepředstavovala, mělo se mu dostat odpovídajícího poučení, jak ji má doplnit, aby požadavkům ustanovení §261 odst. 2 (§274) o.s.ř. mohl dostát dodatečně.
Jestliže tak odvolací soud neučinil, neposkytl oprávněnému poučení o jeho procesních povinnostech, ačkoli k tomu byl povinen (§254 odst. 3 o.s.ř.).
Z hlediska ustanovení §261 odst. 2, §254 odst. 3 (§274 o.s.ř.) je tím řízení před odvolacím soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jež má povahu (jiné) vady řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Dovoláním napadené rozhodnutí tudíž správné není (§243b odst. 1 o.s.ř.), pročež je Nejvyšší soud zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o.s.ř.)
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Byla-li opomenuta možnost (viz výše), že oprávněný splnil povinnost podle §261 odst. 2 (§274) o.s.ř. neúplně, zůstala logicky nepoložena (a nezodpovězena) otázka, jaké postupy k (úplnému) splnění této povinnosti (k doložení titulu materiálně vykonatelného) měl oprávněný reálně - ve specifických poměrech rozhodování v tzv. blokovém řízení, upraveném v ustanoveních §84 až §86 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, formou bloku na pokutu na místě nezaplacenou - k dispozici, jestliže podle §85 odst. 1 tohoto předpisu k uložení pokuty použil \"pokutový blok\" vydaný ministerstvem financí.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu