ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1828.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1828/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení ve F. proti povinnému Ing. V. K., o obnovu řízení a o zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 27 E 1101/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2001, č.j. 9 Co 397/2001-58, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2001, č.j. 9 Co 397/2001-58, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu odvolání, kterým povinný napadl usnesení ze dne 30. 8. 2000, č.j. 27 E 1101/97-49, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zamítl jeho návrhy na povolení obnovy vykonávacího řízení a na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 5. 3. 1998, č.j. 27 E 1101/97, 1102/97-7, pro 1 055.600,- Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech). Odvolací soud z doručenky zjistil, že stejnopis písemného vyhotovení usnesení soudu prvního stupně byl doručován poštou do vlastních rukou povinnému na adresu N. 250, že povinný nebyl 18. 9. 2000 zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržoval, takže po neúspěšném druhém pokusu o doručení byla zásilka dne 19. 9. 2000 uložena na poště a adresát byl o tom vyrozuměn. Připadl-li tedy poslední den odvolací lhůty, jež běžela od 22. 9. 2000 (§47 odst. 2, věta třetí, občanského soudního řádu), na 9. 10. 2000 (§57 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu), je odvolání podané k přepravě 23. 1. 2001 opožděné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) dovoláním, jímž namítá, že předpoklady doručení usnesení soudu prvního stupně uložením na poště nebyly splněny. V místě trvalého bydliště (N. 250) se totiž „z důvodu rozvodu manželství“ již od roku 1995 nezdržuje, přebývá u své matky, popř. jiných osob, a požadoval, aby mu písemnosti byly zasílány na adresu F., N. 1499.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 30. 8. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž z úřední povinnosti dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §237 (tzv. zmatečnostem), a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací námitky jsou podřaditelné důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolatel totiž nesouhlasí s výsledky šetření o okolnostech doručení usnesení soudu prvního stupně, k nimž odvolací soud dospěl toliko z listiny - doručenky založené ve spisu.
Z obsahu spisu se podává, že povinný v odvolání jeho včasnost odvíjí od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně „dne 15. 1. 2001, a to dopisem předsedkyně Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. 12. 2000 pod čj. Spr. 2514/2000.“ Současně „odmítl“ doručení usnesení soudu prvního stupně do vlastních rukou uložením (§47 odst. 2 o.s.ř.) s tím, že si musí shánět práci po celém území státu, resp. po dobu nemoci pobývat tam, kde má co nejlepší podmínky pro léčbu a zajištění své osoby.
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §5 o.s.ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. K nim patří i povinnost vylíčit všechny potřebné skutečnosti a označit důkazní prostředky k jejich prokázání (srov. §101 odst. 1, §120 odst. 1 o.s.ř.); poučovací povinnost v tomto směru má i odvolací soud (§211 o.s.ř.).
Při zkoumání, zda rozhodnutí soudu prvního stupně bylo účastníku řízení doručeno, tj. zda postup shora uvedený byl dodržen (adresát písemnosti se v místě doručení při prvním pokusu o doručení zdržoval), vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popř. ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, při němž se přiměřeně postupuje podle ustanovení §122 a násl. o.s.ř.
Odvolací soud, vycházeje z údajů na doručence, nevzal v úvahu tvrzení odvolatele týkající se údajného „doručení“ usnesení soudu prvního stupně prostřednictvím dopisu předsedkyně soudu a další jeho tvrzení vztahující se k tomu, zda se na adrese trvalého bydliště (v N. 250) zdržoval, k jejichž doplnění měl být – po poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti označit důkazy k jejich prokázání – soudem vyzván. Řízení je tudíž postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Uvedené platí tím více, že od 1. 7. do 31. 12. 2000 neměla byť i řádně vyplněná doručenka povahu veřejné listiny. Dřívější judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 18/1998 pod č. 127) vycházela z předpokladu, že k tomu, aby doručence bylo možné přiznat povahu veřejné listiny (s procesními důsledky plynoucími z §134 o.s.ř.), zde musí být právní předpis vymezující náležitosti doručenky. V době od 1. 7. do 31. 12. 2000 tomu tak nebylo, neboť vyhláška č. 78/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., jež se zabývala náležitostmi doručenky („doručováním úředních písemností s hnědým pruhem“ a „doručováním úředních písemností s modrým pruhem“) v příloze číslo 5, byla s účinností od 1. 7. 2000 zrušena zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Jinak řečeno, doručenka prokazující doručení písemnosti v době od 1. 7. do 31. 12. 2000 byla pouze soukromou listinou a zpochybnil-li účastník řízení údaje v takové doručence uvedené (např. že se v den prvního pokusu o doručení zásilky adresát v místě doručení nezdržoval), bylo povinností soudu okolnosti rozhodné pro doručení postavit najisto.
Trpí-li řízení shora uvedenou vadou, nezbylo Nejvyššímu soudu než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, část věty za středníkem, odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu