ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.188.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 188/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. ř. s č. h., proti žalovanému městu Z. o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 1122/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2002, č.j. 17 Co 724/99-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně opětovně (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem ve výroku označených nemovitostí.
Žalobce (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237, §238 a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání přípustné není, jelikož existence zde vyjmenovaných vad řízení v dovolání namítána nebyla, a nepodává se ani z obsahu spisu.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání rovněž dovodit nelze, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím.
Dovolání není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť není splněna podmínka, aby byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Soud prvního stupně sice v dané věci rozhodoval dvakrát, v obou případech však - shodně - žalobu zamítl.
Ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež se týká rozsudků potvrzujících, není k založení přípustnosti dovolání rovněž použitelné, jelikož odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem podle tohoto ustanovení nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.
Dovolání, které není přípustné, nemohl Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; žalovanému, který by ve smyslu těchto ustanovení měl právo na jejich náhradu, však v tomto stadiu řízení (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu