ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1882.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1882/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Z. d. z., družstva, zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. V. V., zastoupenému advokátem, pro 1.025.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 5279/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2003, č.j. 29 Co 115/2003-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2002, č.j. 25 Nc 5279/2002-6, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2002, č.j. 25 Nc 5279/2002-16, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. Sm 405/2001, k uspokojení pohledávky 1.025.620,- Kč s 6 % úroky od 26. 5. 2000 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení a exekučních nákladů exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., Ph.D., soudního exekutora. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že podmínky pro nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), byly splněny. K námitkám povinného uvedl, že způsob provedení exekuce stanoví exekuční příkaz (§47 zákona č. 120/2001 Sb.), a jestliže je jím postihován majetek, který nepatří do vlastnictví povinného, je k dispozici vylučovací žaloba (§267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/); pro řízení, jež nařízení exekuce předchází, není taková námitka významná.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) namítá, že exekučním příkazem byl postižen majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manželky, přestože vymáhaný závazek součástí společného jmění není. Odvolací soud uvedenou skutečnost (i když mu byla známa) pominul, čímž rozhodl v rozporu s ustanovením §66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V projednávaném případě nejsou podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. splněny. Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, že námitka exekučního postihu věci, která nenáleží do (výlučného) vlastnictví povinného, je v řízení, které nařízení exekuce předchází, bezcenná, totiž přímo vyplývá z úpravy exekučního řízení (a v praxi soudů nečiní tato otázka, jež by měla být podrobena dovolacímu přezkumu, potíže). Podle ustanovení §44 odst. 2, věty první, zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené (věcné) předpoklady pro její nařízení (tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí /exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno, věcná legitimace účastníků a okolnost, že rozsah, v jakém je navrhována, postačí k uspokojení oprávněného). Způsob provedení exekuce stanoví až po nařízení exekuce exekuční příkaz (srov. §44 odst. 2, větu druhou, §48 písm. f/ a §58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.), podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede (§47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Jak vyplývá z výše uvedeného, úvaha o splnění podmínky doložení vlastnického práva povinného k nemovitosti, jež má být předmětem exekuce (§66 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), je v tomto stádiu řízení, tzn. v řízení, jež nařízení exekuce předchází, předčasná, a tudíž bezcenná.
Právo k majetku, které nepřipouští exekuci, lze pak uplatnit jen způsobem předvídaným ustanovením §267 o.s.ř. (ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu