ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1899.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1899/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. S., b) M. P., c) P. P. a d) M. P., zastoupených advokátem, proti povinným 1) J. K. a 2) E. K., zastoupeným advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. E 1757/96, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č.j. 31 Co 381/2002-215, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 30. 8. 2002, č.j. E 1757/96-203, kterým Okresní soud v Příbrami zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí tak, že výkon rozhodnutí zastavil. Po zjištění, že v průběhu vykonávacího řízení se oprávnění stali spoluvlastníky objektů, jejichž odstranění je předmětem exekuce, dovodil, že „došlo k splynutí subjektu oprávněného se subjektem povinným,“ a podkladový rozsudek (ukládající povinným jako vlastníkům neoprávněných staveb tyto z pozemků ve vlastnictví oprávněných odstranit) tudíž nelze vykonat (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, jímž zpochybňují důvod, pro který byl výkon zastaven. Změna ve vlastnických vztazích k nemovitostem podle dovolatelů nic nemění na tom, že stavby, jichž se povinnost odstranění týká, vybudovali povinní v rozporu s příslušnými právními předpisy a měli by tedy nést i náklady na jejich demolici. Navrhli proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že byly splněny podmínky zastavení výkonu rozhodnutí.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu se podává, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 2. 10. 1997, č.j. E 1757/96-51 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 1998, č.j. 23 Co 657/97-66) nařídil podle §350 o.s.ř. výkon rozhodnutí odstraněním (mimo jiné) přístavby domu č.p. 75 a kolny na pozemku parc. č. 299/2 v katastrálním území H.; soud oprávněným povolil, aby si dali práci, o kterou jde, provést někým jiným, nebo aby si ji provedli sami, a to na náklad povinných, jimž uložil zaplatit oprávněným předem částku 279.000,- Kč (k vydobytí této částky nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí a prodejem movitých věcí). Podkladovým rozhodnutím byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 1995, sp. zn. 7C 141/92, z jehož odůvodnění vyplývá, že povinnost odstranit uvedené stavby opřel soud o ustanovení §135c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť přístavbou domu č.p. 75 (postaveného na pozemku parc. č. 109 v katastrálním území H.) zasáhli povinní do sousedního pozemku oprávněných parc. č. 299/2. Při provádění výkonu rozhodnutí se oprávnění stali spoluvlastníky (mimo jiné) domu č.p. 75 „s příslušenstvím“ na pozemku parc. č. 109 a rovněž uvedeného pozemku (povinnost vydat nemovitosti, resp. uzavřít dohodu o jejich vydání, byla povinným uložena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 13 C 52/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 23 Co 328/2000).
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Důvody zániku vymáhaného práva jsou uvedeny v hmotném právu, např. v ustanoveních §559 až 587 obč. zák. Podle ustanovení §584 obč. zák. zanikne – nestanoví-li zákon jinak – právo i povinnost (závazek), jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě. Závazek zaniká okamžikem splynutí, tj. v době, kdy se věřitel stal svým dlužníkem nebo naopak, přičemž samotné splynutí (konsolidace) může spočívat na univerzální nebo singulární sukcesi.
Osobou, která je ve smyslu ustanovení §135c odst. 1 obč. zák. sankcionována za to, že zřídila stavbu na cizím pozemku, ač na to neměla právo, je vlastník neoprávněné stavby; ten je v nalézacím řízení, jehož předmětem je nárok vlastníka pozemku na odstranění stavby, popř. jiné uspořádání vzájemných vztahů (viz §135 odst. 2, 3 obč. zák.), pasivně věcně legitimován. Není pochyb o tom, že dojde-li po zahájení řízení ke změně ve vlastnictví stavby, stává se – při splnění podmínek vymezených v §107 nebo 107a o.s.ř. – její nový vlastník procesním nástupcem dosud žalovaného subjektu.
Jestliže vlastnictví neoprávněné stavby přešlo (bylo převedeno) na žalobce, splyne v jeho osobě právo i povinnost (na odstranění stavby) z téhož závazkového vztahu; závazek tak podle §584 obč. zák. zanikne.
Shora uvedené závěry jsou použitelné i v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky (§258 odst. 2 o.s.ř.). Dojde-li tedy po nařízení výkonu rozhodnutí k procesnímu nástupnictví na straně povinné, lze pokračovat v provádění výkonu s právním nástupcem povinného, převzal-li povinnost, o jejíž vymožení jde; soud přitom postupuje podle §107 o.s.ř. (jestliže povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení) nebo §107a o.s.ř. (jestliže k přechodu /převodu/ povinnosti došlo v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese, aniž by povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení).
Důsledkem splynutí práva a povinnosti při provádění výkonu rozhodnutí v jedné osobě – ať oprávněného nebo povinného – je pak zánik práva (a povinnosti) ve smyslu §584 obč. zák.
Jestliže se tedy v projednávané věci po nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího, aby povinní podle něho provedli pro oprávněné nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinní, konkrétně odstranili označené stavby (§258 odst. 2, §350 odst. 1 o.s.ř.), oprávnění stali vlastníky těch objektů, jež mají být odstraněny, splynula vymáhaná povinnost s jejich subjektivním právem a obojí zaniklo. Podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí tudíž byly splněny, i když nikoli podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (jak mylně usuzoval odvolací soud), nýbrž podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.
Lze uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně a dovolací argumenty neobstojí; Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (povinným v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávnění na jejich náhradu nemají právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu