ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1954.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1954/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. P., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. S., a 2) I. S., zastoupeným advokátem, pro 630.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 2691/2001, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2002, č.j. 10 Co 582/2002-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 9. 2001, č.j. E 2691/2001-19 (ve spojení s usnesením ze dne 26. 10. 2001, č.j. E 2691/2001-21), v části, jíž byl podle usnesení téhož soudu ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. 17 C 100/2000, nařízen k vydobytí pohledávky 630.000,- Kč s 10 % úroky od 11. 1. 2000 do zaplacení výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a to objektu bydlení č.p. 131 se zastavěnou plochou parc. č. 1137 a pozemků parc. č. 1138, 1139 a 1140 v katastrálním území R. (ve výrocích, jimiž soud prvního stupně nařídil prodej i dalších nemovitostí a rozhodl o nákladech exekuce, bylo usnesení zrušeno a vráceno k dalšímu řízení). Podle odvolacího soudu předpoklady, které pro nařízení výkonu rozhodnutí vyžadují ustanovení §251 a §335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), jsou dány; výhradu částečného splnění dluhu a námitku, že prodej nemovitostí je ve smyslu §322 odst. 3 o.s.ř. vyloučen, měl v této fázi vykonávacího řízení za nerozhodné a s ohledem na výši vymáhané pohledávky nepovažoval navržený způsob výkonu za nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli – v potvrzujícím výroku o věci samé – povinní dovoláním. Výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí pokládají za zřejmě nevhodný vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněné a ceny předmětů, z nichž má být uspokojení dosaženo (§264 odst. 1 o.s.ř.). Na rozdíl od soudů obou stupňů však dovolatelé tržní cenu nemovitostí (nejméně 4.000.000,- Kč) poměřují nikoli pohledávkou, pro níž byl výkon nařízen, ale „aktuálním zůstatkem dlužné částky ve výši 390.000,- Kč,“ tvrdíce současně, že dluh zčásti zaplatili (a ve splátkách pokračují). Protože nemovitosti slouží oběma povinným k podnikání, mají zato, že ve smyslu §322 odst. 3 o.s.ř. by se jich exekuce neměla týkat; k této okolnosti měly soudy přihlédnout i při posuzování vhodnosti daného způsobu výkonu.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jehož dovolatelé užili. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázky, které dovolatelé předestřeli pro účely dovolacího přezkumu, výše uvedené znaky nesplňují, neboť odvolací soud je vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.
Okolnost, zda povinní titulem uloženou povinnost splnili, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že pohledávka dobrovolně uhrazena nebyla). V řízení, jež nařízení výkonu předchází, nemá proto tvrzení povinných o (částečném) zániku vymáhaného práva místa. Z toho rovněž plyne, že vhodnost navrženého způsobu výkonu, kterou soudy v dané fázi vykonávacího řízení posuzují, lze spojovat jen s výší pohledávky (a jejího příslušenství), pro jejíž vymožení byl výkon navržen, tedy bez zřetele k případné námitce povinných, že dluh zčásti splnili. Obojí – zánik práva po vydání exekučního titulu a zřejmá nevhodnost způsobu výkonu, jež nastala (z důvodu plnění povinných) až po jeho nařízení – je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. 1 písm. g/, h/, odst. 4, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Totéž, co je uvedeno shora, platí i pro námitku, že výkon postihuje věci, které jsou z něho podle §322 odst. 3 o.s.ř. vyloučeny (srov. §268 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). Objasňování potřebnosti nemovitostí k výkonu podnikání ve smyslu citovaného ustanovení nepřichází při nařízení výkonu rozhodnutí v úvahu, neboť soud výkon nařizuje bez slyšení povinného a bez jednání, takže prostor ke zjišťování rozhodných skutečností dokazováním nemá k dispozici (srov. §253 odst. 1, 2 o.s.ř.); úvaha dovolatelů, že by tak v intencích ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. činit měl (zřejmá nevhodnost navrženého způsobu výkonu coby důsledek toho, že jsou postiženy věci, jichž se výkon nemůže týkat), nemá oporu v zákoně.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a povinní na jejich náhradu nemají právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu