ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1991.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1991/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobců a) J. V., a b) V. V., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu B., 2) P. V. a 3) M. V., o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 212/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2003, č.j. 47 Co 439/2001-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 7. 6. 2001, č.j. 50 C 212/2000-35, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu o určení neplatnosti právního úkonu (smlouvy uzavřené žalovanými dne 13. 11. 1996, kterou se první žalovaný zavázal sjednat s žalobci nájemní vztah k označenému bytu dosud užívanému žalovanými 2/ a 3/, pokud v rámci výkonu rozhodnutí vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 2749/96 bude byt shledán odpovídající bytovou náhradou). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že na požadovaném určení nemají žalobci ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), naléhavý právní zájem. Na postavení žalobců (povinných) v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením případné prohlášení neplatnosti smlouvy nemůže mít žádný vliv, neboť otázku, zda žalovaní 2/ a 3/ jako oprávnění prokázali zajištění v exekučním titulu určené bytové náhrady, posuzuje samostatně exekuční soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost opírají o ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., namítajíce nesprávné právní posouzení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Poukazují na to, že smlouva ze dne 13. 11. 1996 je v exekučním řízení „dosud jediným důkazem a titulem o zajištění přiměřeného náhradního bytu,“ a protože v řízení o provedení výkonu rozhodnutí její platnost soud neřešil, stává se postavení žalobců (v exekuci povinných) nejistým. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti uvedené smlouvy je tudíž – argumentují dovolatelé – dán.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti právního úkonu, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž také dovolatelé správnost rozhodnutí poměřují. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili, je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatelé prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídli k přezkumu (zda mají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, kterou sjednali žalovaní 2/ a 3/ s prvním žalovaným a jejíž význam dopadá do exekučních poměrů účastníků /uvedenou listinou se podle §340 odst. 2, věty druhé, občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, prokazuje, že je pro povinné zajištěna bytová náhrada/), shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/1997 pod č. 21).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovaným náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a žalobci na jejich náhradu nemají právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu