ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2167.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2167/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné JUDr. L. D., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty Č. b., akciové společnosti, proti povinnému J. H., za účasti manželky povinného I. H., zastoupeným advokátem, prodejem nemovitostí, pro částku 4.330.333,92 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1816/99, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2003, č. j. 20 Co 138/2003-169 ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 5. června 2003, č. j. 20 Co 138/2003-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením (č. l. 169) ve znění „opravného a doplňujícího“ usnesení (č. l. 181) krajský soud podle §207 odst. 2 o.s.ř. zastavil odvolací řízení „pokud bylo odvolání podáno proti usnesení z 21. 2. 2003, č. j. E 1816/99-157“, (jímž bylo /kromě jiného/ v záhlaví opraveno usnesení o určení ceny nemovitostí), a dále potvrdil usnesení ze 14. 11. 2002, čj. E 1816/99-142 ve znění opravného usnesení z 21. 2. 2003, č. j. E 1816/99-157, kterým okresní soud podle §336a o.s.ř. určil cenu nemovitostí.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podali povinný a jeho manželka dovolání.
Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1. 1. 2001, odvolací soud správně aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) a bodu 1. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodl – oproti očekávání dovolatelů, jež přípustnost dovolání dovozovali z ustanovení „§238 odst. 2 písm. a)“ a jeho důvodnost z ustanovení „§237 písm. f) o.s.ř.“ – podle občanského soudního řádu v tomto znění i soud dovolací.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení podle §207 odst. 2 o.s.ř. zastaveno, ani rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně podle §336a odst. 1 písm. a) – d) o.s.ř. určil cenu nemovitosti, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadená rozhodnutí nejsou usneseními ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88)) a usnesení o zastavení odvolacího řízení navíc ani není rozhodnutím měnícím či potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.), aniž se mohl zabývat případnou existencí tzv. zmatečnostní vady, vytýkané dovolateli poukazem na ustanovení „§237 písm. f/ o.s.ř“ (§242 odst. 3 o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu