ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2215.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2215/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. I., spol. s r. o., proti povinnému J. V., pro částku 58.968,-Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2739/97, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2002, č. j. 12 Co 415/2002-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 3. 11. 1997, č. j. E 2739/97-4, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí - platebního rozkazu téhož obvodního soudu z 31. 7. 1996, sp. zn. 6 C 103/1996 - k vydobytí pohledávky ve výši 58.968,-Kč a nákladů nalézacího i vykonávacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění od 1. 1. 2001. Podle názoru dovolatele soud nesprávně nařídil výkon nepravomocného platebního rozkazu (podkladového rozhodnutí), který lze doručovat výhradně do vlastních rukou. Na základě nesprávného postupu soudu tak nebyly zjišťovány skutečnosti rozhodné pro posouzení věci (tj. okolnost, že „ve spise se nachází doručenka s mým jménem, nikoli s mým vlastnoručním podpisem“), tedy splnění jednoho ze zákonných předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí – vykonatelnost exekučního titulu.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Právě o posléze zmíněný případ v dané věci jde, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně je datováno dnem 3. 11. 1997. Proto je namístě dovolání projednat a rozhodnout o něm – oproti očekávání dovolatele – podle dosavadních předpisů, tj. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o.s.ř.“), viz bod 17, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.
V takovémto případě však dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není konečně dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný účastník.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu