ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2232.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2232/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. D., zastoupeného advokátkou, proti povinné K. T., zastoupené advokátkou, pro částku 17.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 564/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2003, č. j. 12 Co 167/2003-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 25. 6. 2002, č. j. Nc 564/2002-4, ve znění opravného usnesení z 24. 7. 2002, č. j. Nc 564/2002-10 (jímž obvodní soud nařídil exekuci směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze z 3. 1. 2002, č. j. Sm 889/2001-7, jejímž výkonem pověřil JUDr. M. H., exekutorku, a současně nepřipustil změnu návrhu, kterou se oprávněný domáhal nařízení exekuce i pro 6 % úrok z prodlení z vymáhané pohledávky) tak, že výkon rozhodnutí k vymožení pohledávky ve výši 17.000,- Kč zamítl. Dále odvolací soud zavázal oprávněného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3.675,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jež směřoval výlučně proti výroku o nákladech řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měla právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu