ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2273.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2273/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K. K. proti povinné S., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, pro 669.536,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 E 308/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2003, č.j. 29 Co 293/2003-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2002, č.j. 2 E 308/2000-139 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 1. 2003, č.j. 2 E 308/2000-199), kterým Okresní soud v Příbrami zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 26. 4. 2000, č.j. 2 E 308/2000-10, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2001, č.j. 29 Co 111/2001-56, k vydobytí pohledávky 669.536,- Kč s 13,5 % úroky od 21. 10. 1996 do zaplacení a pro náklady nalézacího a exekučního řízení) prodejem movitých věcí povinné (výrok I.), zastavil řízení o odvolání, pokud směřovalo proti doplňujícímu usnesení o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud ve vztahu k výroku I. svého usnesení uzavřel, že předpoklady, za nichž lze ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. b/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zastavit výkon rozhodnutí, splněny nejsou. Rozsudek, jehož výkon oprávněný navrhl, odstraněn nebyl (o povolení obnovy řízení soud dosud nerozhodl) a postižení (sepsaných) movitých věcí neznamená, že by povinná – s ohledem na různorodý předmět činnosti – nemohla byť za omezených podmínek podnikat (§322 odst. 3 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu (výslovně nejen ve výroku I., ale i ve výroku II.) napadla povinná dovoláním. Připomíná – s odkazem na řízení u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 83/2001 – , že ze 129 položek movitých věcí vykonavatelem sepsaných není 11 „položek prokazatelně ve vlastnictví povinného a ze zbývajících 118 položek vyloučil znalec celkem 98 položek věcí nezbytně nutně potřebných k podnikání;“ poukázala na to, že podala žalobu o určení neplatnosti smlouvy uzavřené s oprávněným, že se domáhá náhrady škody po JUDr. Z. S., že JUDr. J. D. podal návrh na prohlášení konkursu na její majetek, v jehož důsledku došlo k omezení podnikání (návrh byl soudem zamítnut), že nesouhlasí s připuštěním dalšího účastníka na straně oprávněného (proti usnesení, jímž soud vstup připustil, podala odvolání) a že prováděním výkonu i v souvislosti s podáním návrhu na prohlášení konkursu jí vzniká škoda. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zákon přípustnost dovolání proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž bylo odvolací řízení (po zpětvzetí odvolání) zastaveno (výrok I.), neupravuje (srov. §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.).
Dovolání proti té části rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po stránce právní. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka – podle obsahu dovolání – námitky podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnila. Poukaz na názory stran potřebnosti movitých věcí při jejím podnikání, k nimž dospěl znalec v posudku vypracovaném v řízení vedeném podle §267 odst. 1 o.s.ř., nelze považovat za kvalifikovaný nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že sepsané věci nepatří k těm, které nemohou být postiženy exekucí, protože je povinná nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti. Ve zbytku je dovolání rekapitulací událostí, které nastaly, resp. (podle povinné) měly nastat při provádění výkonu rozhodnutí; pro dovolací přezkum, jenž by měl být založen na zpochybnění právních závěrů, jsou uvedená tvrzení bezcenná.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatněn nebyl, nelze ani dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a dovolatelka na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu