ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2418.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2418/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné D. c., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné P., s. r. o., zastoupené advokátkou, pro 16.200,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 Nc 3166/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 5. 2003, č.j. 24 Co 145/2003-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 2. 2003, č.j. 1 Nc 3166/2002-27, v části, jíž byla exekuce nařízená usnesením ze dne 7. 10. 2002, č.j. 1 Nc 3166/2002-9 zastavena, potvrdil (výrok I.), v části týkající se náhrady nákladů exekuce změnil tak, že oprávněné uložil povinnost zaplatit Mgr. J. K., soudnímu exekutorovi se sídlem v O., částku 4.049,- Kč (výrok II.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud uzavřel, že exekuce byla správně k návrhu oprávněné zastavena (§268 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/, §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/). Vzhledem k tomu, že oprávněná v procesním smyslu zavinila zastavení exekuce, je v souladu s ustanovením §89 zákona č. 120/2001 Sb., aby hradila náklady exekuce. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, které směřuje toliko proti výroku II., jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů exekuce, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Povinná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla jeho „potvrzení.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadeným výrokům usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech exekuce (§87 odst. 1, §89 zákona č. 120/2001 Sb.), ani rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jimi však uvedená usnesení nejsou (rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení navíc není usnesením, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly povinné, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádná z účastnic na náhradu nákladů nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu