ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2451.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 2451/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce L. P., proti žalovanému J. N., o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp.zn. 7 C 561/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.6.2003, čj. 37 Co 205/99-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru na Sázavou rozsudkem z 10.2.1999, čj. 7 C 561/92-88, zamítl žalobu na přechod vlastnického práva původně proti dvěma žalovaným jako spoluvlastníkům domu čp. 1 s pozemkem č. 38/2 v Ú. u Ž. n. S., tj. vůči žalovanému a další žalované D. N. Soud odůvodnil zamítnutí žaloby tím, že nebyly zjištěny okolnosti, které by umožňovaly výrok o přechodu vlastnického práva podle §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Žalovaná po vydání rozsudku zemřela a do jejích práv vstoupil žalovaný Jan Nejedlý jako její syn.
Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na přechod vlastnického práva žalovaného k uvedeným nemovitostem. Ve skutečnosti šlo o potvrzující rozsudek, protože změna se týkala pouze formálního vyjádření přechodu ideálního spoluvlastnického podílu původně žalované D. N. v důsledku universální sukcese na žalovaného J. N., přičemž oba soudy o návrhu na přechod obou spoluvlastnických podílů rozhodly stejně. Změněn byl pouze výrok o nákladech řízení, protože soud prvního stupně uložil žalobci uhradit žalovaným náklady řízení před soudem obou stupňů, zatímco soud odvolací žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst.1 písm.a) OSŘ a odůvodňuje je ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. (tedy ve znění platném od 1.1.2001). Vytýká odvolacímu soudu, že věc řešil v rozporu s hmotným právem, když pominul nově předložený důkaz o rozdílnosti cen – v rozporu s cenovými předpisy. Vytýká nesprávnost znaleckého posudku o cenách, vyžádaného soudem, a z toho pramenící nesprávný právní názor, který soud zaujal. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný podal k dovolání své vyjádření, v němž vyslovuje názor, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm.a) OSŘ, protože změna provedená odvolacím soudem byla jen „upřesněním petitu žaloby, nikoli ve věci samé“, a dovolání nebylo soudem II. stupně připuštěno. Rozsudek považuje za správný, protože nebyly zjištěny žádné okolnosti, s nimiž §8 odst. 1 zákona o půdě spojuje nárok na vydání rozhodnutí o přechodu vlastnického práva. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, a v případě, že by soud dospěl k závěru, že je lze věcně projednat, aby bylo zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen \"OSŘ\").
V dané věci bylo řízení provedeno podle OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před tímto datem. Dovolací řízení (stejně jako řízení odvolací) se proto řídí ustanoveními OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, nikoli ve znění, na něž se odvolává dovolatel.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v §237 odst. 1 až §239 OSŘ. Dovolání lze podle §240 odst. 1 podat do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
V posuzované věci nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 4.9.2003 a protože jednoměsíční lhůta skončila v sobotu 4.10.2003, bylo posledním dnem lhůty k podání dovolání pondělí dne 6.10.2003 (§57 odst. 2 OSŘ). Dovolání však bylo podáno teprve 21.10.2003, tedy opožděně, a nezbylo proto než je podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm.a) OSŘ odmítnout.
I kdyby však bylo dovolání podáno včas, nebylo by možno je věcně projednat z důvodu nepřípustnosti. Jak bylo shora vyloženo, výrokem odvolacího soudu nebyl ve skutečnosti změněn rozsudek soudu prvního stupně, a to ani pokud jde o polovinu nemovitostí, jež původně patřily žalované, protože i ohledně této její části byla žaloba zamítnuta; odvolací soud tedy nerozhodl o právech a povinnostech účastníků ve věci samé jinak než soud prvního stupně. Nebyly namítány ani zjištěny vady řízení, které by zakládaly přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 OSŘ, a odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, a žalobce ani návrh na připuštění dovolání neučinil (§239 odst. 1 a 2 OSŘ).
Pokud jde o náklady dovolacího řízení, vzal dovolací soud v úvahu stejné okolnosti případu jako soud odvolací a s použitím §243b odst. 4 a §150 OSŘ úspěšnému žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu