ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2588.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2588/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. s. s. z., proti povinnému B. K., zastoupenému advokátem, pro 84.985,10 Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 5347/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2003, č.j. 54 Co 142/2003-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 10. 1. 2003, č.j. E 5347/2002-7, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle výkazu nedoplatků ze dne 27. 4. 2001, č.j. 3928/01, k uspokojení pohledávky 84.985,10 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši 3/6 na označených nemovitostech. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména bylo doloženo, že povinný je spoluvlastníkem postižených nemovitostí (§338b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Námitku, že vymáhaná částka představuje jen penále z dlužného pojistného, o jehož prominutí povinný požádal, odvolací soud v dané fázi řízení nepokládal za rozhodující.
Dovoláním povinný – aniž výslovně odkázal na některý z důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o.s.ř. – vytýká, že odvolací soud rozhodl bez jednání (čímž porušil princip spravedlivého soudního rozhodování), že spoluvlastnický podíl na nemovitostech „nebyl konkretizován“ a že se soudy obou stupňů nezabývaly věcnou stránkou dané záležitosti, tj. tím, z čeho se vymáhaná částka skládá, jakým způsobem k dluhu došlo a zda vůbec je platební povinnost podle exekučního titulu dána. Závěrem poznamenal, že „na úvaze dovolacího soudu ponechává problematiku promlčenlivosti uplatňovaných nároků.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit (vyjma případu, o který však v dané věci nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. námitkou, že věc byla nesprávně právně posouzena. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze. To, co se k přezkumu nabízí, tedy zda při nařízení výkonu rozhodnutí soud přihlíží k zákonnosti, popř. věcné správnosti exekučního titulu (výkazu nedoplatků), vyřešil odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou.
Námitky, že o odvolání bylo rozhodnuto bez jednání a že spoluvlastnický podíl nebyl „konkretizován,“ jsou podřaditelné důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; i kdyby tyto vady řízení zatěžovaly (opak je však pravdou), nejsou s to přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. v souzené věci založit (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
S námitkou promlčení vymáhané pohledávky, měl-li ji vůbec dovolatel na mysli, je třeba ho odkázat na řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu