ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2663.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2663/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) L. O., právního nástupce Dr. Ing. O. O., B) M. O., proti povinným 1) P. T., 2) Ing. J. T., pro částku 48.876,50 Kč prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 1184/90, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č. j. 39 Co 628/2000-306, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud v napadené části, tj. ve výroku o zastavení výkonu rozhodnutí a nákladech této části vykonávacího řízení, potvrdil usnesení obvodního soudu z 23. května 2000, č. j. E 1184/90-276, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001), a jímž namítají nesprávné právní posouzení věci.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Právě o prvně zmíněný případ jde v souzené věci, jelikož soudy obou stupňů rozhodovaly ještě za účinnosti dosavadních předpisů. Proto je namístě dovolání projednat a rozhodnout o něm (oproti očekávání dovolatelů) podle dosavadních předpisů, tj. občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o.s.ř.“), viz bod 17, hlavu I, část dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není konečně dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání oprávnění nevznesli (odstavec 2).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí – podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Oprávnění z procesního hlediska – podáním nepřípustného dovolání – zavinili jeho odmítnutí, povinným, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r. předseda senátu