ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.457.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 457/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T. C. R., a.s., proti povinnému M. s.r.o., zastoupenému advokátkou, pro 5.006,30 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 E 852/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.dubna 2003 č.j. 10 Co 558/2003-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30.10.2002, č.j. 49 E 852/99-29, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení §268 odst. l písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR- Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4.1.1999 č.j. 266440/98-6381-II usnesením ze dne 16.9.1999 č.j. 49 E 852/99-5). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§274 písm. f/ o.s.ř.) se stalo vykonatelným dne 9.2.1999, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta dne 9.2.2002 uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat. Podle názoru odvolacího soudu měl však být výkon rozhodnutí zastaven podle §268 odst. l písm. h) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (za nějž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledával v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že v řízení o výkon rozhodnutí , je-li exekučním titulem rozhodnutí státní správy (zde rozhodnutí vydané podle §8 odst. l zákona č.110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., a zákona č. 253/1994 Sb.), nepřichází aplikace ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. v úvahu, neboť „ ze systematického i jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že jde o procesní ustanovení, které upravuje podmínky výkonu správního rozhodnutí ve správním výkonu rozhodnutí, nikoliv o ustanovení, které by bylo možno aplikovat i v případech soudního výkonu rozhodnutí či v případech exekuce prováděné soudními exekutory podle zákona č. 120/2001 Sb“. Pokud soudy - i pod vlivem dřívější judikatury - zaujaly opačný názor, není jejich výklad „ústavně konformní“, protože „zkracuje oprávněného na jeho základních právech zaručených článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. l Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“. Dovolatel současně za „odepření spravedlnosti“ považuje to, že soud prvního stupně poté, co nařídil výkon rozhodnutí, jej důsledně neprováděl , a způsobil marné uplynutí lhůty stanovené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm.d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu,), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo která je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Za zásadně právně významnou dovolatel výslovně pokládá otázku použitelnosti ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. při soudním výkonu rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR-Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4.ledna.1999 č.jedn. 266440/98-6381- II.(o dlužných telekomunikačních /telefonních/ úhradách). Odvolací soud ji však posoudil ve shodě s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.l972, sp. zn. 11Co 84/1972, uveřejněné pod č.19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, rozsudky býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775, a ze dne 27.3.1987, sp. zn. 4 Cz 26/87, uveřejněný pod č.6 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. l989), z níž vychází - vyjma případů, kdy jde o rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků vydané orgány státní správy, které mohou být v souladu se zvláštní úpravou vykonány i po uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v
§71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. (námitku, že v daném případě je právě takový titul vykonáván, dovolatel nevznesl) – i současná judikatura ( srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne l3.l.l999, sp. zn. 21 Cdo l887/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21, příp. usnesení ze dne 28.7.1999, uveřejněného v časopise Soudní judikatura l/2000 pod č. ll); zásadní význam po stránce právní proto napadené usnesení nevykazuje. Pokud jde o výtku týkající se nečinnosti soudu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27.2.2003, sp. zn. 20 Cdo 984/2002, vysvětlil, že průtahy v provádění nařízeného výkonu, byť mohly způsobit marné uplynutí lhůty podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. být nemohou.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítne (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první,
§224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.května 2004
JUDr. Pavel K r b e k, v.r.
předseda senátu