ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.506.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 506/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu práce v Ostravě se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, tř. 30. dubna 2c, proti povinnému Ing. L. D., zastoupenému advokátem, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 74.415,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. 22 E 195/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.8.2002, č.j. 10 Co 602/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti ve společném jmění povinného a jeho manželky. Dospěl k závěru, že vykonávaný rozsudek pro zmeškání byl povinnému řádně doručen, stal se vykonatelným, a podmínky stanovené v §338b o.s.ř. byly splněny rovněž.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání (zásadní význam napadeného rozhodnutí) dovolatel dovozoval z toho, že postup při doručování vykonávaného rozhodnutí byl hodnocen v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2199/2001; doručenka (dokládající, že mu bylo doručeno) je neúplná, neboť neobsahuje údaj, kdy bylo učiněno oznámení, kterého dne a ve kterou hodinu měla být zásilka doručena opětovně, a tvrzení pošty o tom, že dne 19.1.2000 „bude opětovně proveden pokus o doručení“, nebylo nijak doloženo.
Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Námitky existencí vad řízení podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo, stejně jako námitky proti skutkovým zjištěním (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), jsou proto - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Právě ty však tvoří těžiště argumentace, již dovolatel užil proti závěrům odvolacího soudu; jejich podstatou je totiž nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že zůstalo neprokázáno „tvrzení o tom, že dne 19.1.2001 bude opětně proveden pokus o doručení zásilky“ (rozumí se vykonávaného titulu). Argument nesprávným hodnocením (listinných) důkazů (a o nic jiného zde v dovolání nejde) přirozeně dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. podřadit nelze. Existenci právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (jak ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), tedy z dovolacích námitek dovolatele dovodit nelze.
O rozpor s hmotným právem ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. zde jít nemůže, neboť napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl., §45 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 os.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu