ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.519.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 519/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. L., B) J. L., zastoupených advokátkou, proti povinným 1) B. M., 2) M. M., zastoupeným advokátkou, vyklizením, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 8/2002, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 5. 2002, č.j. 35 Co 241/2002-11, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud – v rozsahu podaného odvolání – potvrdil usnesení ze dne 19. 2. 2002, č.j. E 8/2002-3, kterým Okresní soud v České Lípě nařídil podle svého rozsudku ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 12 C 2414/97, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu s tím, že jeho provedení spočívá v přestěhování povinných do penzionu – „R. P.,,“ a jejich věcí, včetně věcí členů domácnosti do „sklepních místností domu č.p. 77 v J.,“ a zavázal povinné k náhradě exekučních nákladů ve výši 2.900,- Kč. Předpoklady pro nařízení výkonu měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že zajištění přístřeší, tj. náhrady, kterou povinným přiznává podkladové rozhodnutí, oprávnění prokázali (nad rámec svých povinností zaplatili za ubytování 3.000,- Kč). Se zřetelem na provizorní charakter přístřeší (srov. §712 odst. 5, větu třetí, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“) odvolací soud dovodil, že „řádné ubytování odpovídající všem potřebám rodiny si … musí následně opatřit sám povinný.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní včas dovoláním, jímž namítli, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Základem argumentace je tvrzení, že nabídnuté přístřeší nesplňuje, byť na přechodnou dobu, podmínky pro lidsky důstojné ubytování, neboť domácnost povinných „čítá další čtyři dospělé osoby a dvě nezletilé děti.“ Dovolatelé se proto domnívají, že povinnost zajistit určenou bytovou náhradu splněna nebyla.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil vyklizení, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelé správnost rozhodnutí (závěru týkajícího se vhodnosti a přiměřenosti ubytování v penzionu) poměřují. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu dané otázky, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelé zpochybnili – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázku, zda ubytování v penzionu, jež oprávnění povinným nabídli, naplňuje ve smyslu ustanovení §712 odst. 5, věty třetí, obč. zák. charakter přístřeší, vyřešil odvolací soud způsobem, který je s judikaturou, jíž Nejvyšší soud usměrnil soudní praxi, v souladu. Zajištění této náhrady jen překlenuje období následující po provedení vyklizení do doby, než si povinní opatří ubytování, a proto nelze – se zřetelem k takto vymezenému účelu – klást na velikost a vybavení přístřeší stejné požadavky jako v případech, kdy bylo podkladovým rozhodnutím založeno pro vyklizované právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování.
Protože otázka, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli, zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemá, Nejvyšší soud (aniž se mohl zabývat případnými vadami vyjmenovanými v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinní na jejich náhradu nemají právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu