ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.526.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 526/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného VÚS, s. r. o, proti povinnému Ing. J. F., vyklizením, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 345/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2001, č.j. 40 Co 1286/2000-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud v odvoláním napadeném rozsahu změnil usnesení ze dne 22. 12. 1999, č.j. E 345/99-31, kterým Okresní soud v Šumperku (současně s nařízením výkonu svého rozsudku ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 15 C 41/97) nařídil provedení vyklizení (přestěhování povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva z vyklizovaného bytu do označeného náhradního bytu), tak, že o provedení výkonu bude rozhodnuto dodatečně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (zastoupen advokátem) dovoláním, jímž zpochybnil závěr, že zajištěný byt neodpovídá té náhradě (přiměřenému náhradnímu bytu), na kterou má povinný na základě exekučního titulu právo.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 22. 12. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 S.).
Dovolání je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzování včasnosti dovolání, včetně určení běhu lhůty k jeho podání.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první, o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, který poučení o mimořádném opravném prostředku (dovolání) neobsahoval (§169 odst. 1 o.s.ř.), prostřednictvím pošty doručen zmocněnci oprávněného a povinnému dne 23. 11. 2001 a tentýž den nabylo usnesení právní moci (§159 odst. 1, §167 odst. 2, §211 o.s.ř.). Z toho vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 27. 12. 2001 (srov. §57 odst. 2, 3 o.s.ř.).
Bylo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno osobně u soudu prvního stupně až 25. 1. 2002, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 24. 1. 2002/). Nejvyšší soud proto dovolání – bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, větu první (per analogiam) o.s.ř. (povinnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo).
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu