ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.581.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 581/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. S., zastoupenému advokátem, odebráním věci, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 112/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2003, č.j. 20 Co 377/2003-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. 13 E 112/2000-36 ve znění usnesení ze dne 1.dubna 2003, č.j. 13 E 112/2000-40, kterým Okresní soud ve Zlíně zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 21. února 2000, č.j. 13 E 112/2000-11, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. ledna 2001, č.j. 20 Co 405/2000-25). Odvolací soud uzavřel, že tvrzené okolnosti, že povinný od oprávněného označený automobil, o jehož odebrání se jedná, nepřevzal a nemá jej ani v držení, nepatří k těm, pro něž nelze ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), exekuční titul vykonat. Převzetí vozidla povinným mohlo být posuzováno pouze v nalézacím řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnil závěr, že v rámci vykonávacího řízení nelze zjišťovat, zda povinný věc, kterou má na základě exekučního titulu vydat, skutečně má.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání přípustné ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku , která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Otázku, zda z hlediska ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. může být relevantní okolnost, že povinný před vydáním podkladového rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo vydat věc, ji neměl v držení, vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí soudů, že při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud také již judikoval, jaký vliv na další průběh výkonu rozhodnutí má skutečnost, že se věc nepodařilo u povinného odebrat, nejde-li o případ podle §346 nebo §347 o.s.ř.. (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 31.3.1969, sp. zn. Cz 12/69 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č.48/1970).
Jestliže právní otázka, kterou v rámci způsobilého dovolacího důvodu povinný napadl, nevykazuje zásadní význam, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému, který by měl na náhradu nákladů řízení nárok, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu