ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.697.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 697/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020 (Okresní pojišťovny VZP ČR v Š.), zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. – F., s.r.o., pro 85.606,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. E 251/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. července 2003, č.j. 40 Co 692/2003-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. ledna 2003, č.j. E 251/2003-6, kterým Okresní soud v Šumperku nařídil podle předloženého platebního výměru k vymožení pohledávky 85.606,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Podle odvolacího soudu byly předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (§251, §274 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Oprávněné (okresní pojišťovně) – jako vymáhajícímu správnímu orgánu - odvolací soud přiznal procesní legitimaci k podání návrhu na soudní výkon platebního výměru, který sama vydala (§14 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb, o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů ).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jímž vytýká, že „v návrhu označený účastník - oprávněný - neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou ( blíže viz ust. §§1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.), neboť zde není uvedeno sídlo a je zde uvedena jen organizační složka“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jimž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Posuzováno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolatel nevytýká, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávné právním posouzení otázek, jež jsou v daném stadiu vykonávacího řízení z věcného hlediska relevantní, jeho námitky nesměřují proti nedostatku věcné legitimace oprávněné (neoponuje odvolacímu soudu ani v rovině danosti podmínek řízení, tj tomu, že oprávněná disponuje způsobilostí být účastnící řízení), ale týkají se jejího označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jež – podle dovolatele – neodpovídá tomu, co vyplývá z ustanovení §79 odst. 1, věty druhé, ve spojení s §254 odst. 1, věty první, o.s.ř. Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněného subjektu – je podřaditelná důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám může však dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že se oprávněná označila v návrhu na nařízení výkonu v rozporu s požadavky zákona, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout ( §243b odst. 5 , věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu