ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.746.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 746/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. N., zastoupené advokátem, proti povinné Z. K., zastoupené advokátkou, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 E 3/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. prosince 2002, č. j. 5 Co 2944/2002-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám K. H.
Odůvodnění:
Usnesením z 19. 3. 2000, č.j. 7 E 3/2002-4, okresní soud (kromě jiného) nařídil „k vynucení povinnosti povinné umožnit oprávněné užívání bytu …“ výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 10.000,- Kč (I. výrok rozhodnutí okresního soudu). V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné usnesení okresního soudu v napadené části, tj. právě ve výroku I., změnil, avšak pouze tak, že výkon rozhodnutí nařídil uložením pokuty vyšší, totiž v částce 20.000,- Kč.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje – aniž však specifikuje konkrétní právní otázku, při jejímž řešení by tomu tak mělo být – v rozdílnosti rozhodování odvolacích soudů) povinná s poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru odvolací soud „vycházel z tvrzení oprávněné, která však nejsou zcela v souladu se skutečností“, jelikož je „nesporné“, že oprávněná dostala klíče od vykonavatele již před domovní prohlídkou, provedenou dne 14. 12. 1999 v předchozím vykonávacím řízení sp. zn. E 1095/99. Je tedy nesprávné (a „v příkrém rozporu s protokolem o domovní prohlídce z roku 1999“), zjištění odvolacího soudu, že povinná svou povinnost ani po předchozí exekuci nesplnila. Dále pak dovolatelka namítá, že „v současné době“ již byla (pod sp. zn. 5 C 351/99) pravomocně zamítnuta žaloba, jíž se oprávněná domáhala určení, že vlastníkem předmětného domu a přilehlých pozemků byl ke dni své smrti její manžel, a připomíná, že nalézací řízení sp. zn. 8 C 386/99, v němž bylo vydáno nyní vykonávané předběžné opatření, stále pokračuje. Konečně povinná poukazuje na své nepříznivé poměry, v nichž se ocitla v důsledku povodní v roce 2002.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – které podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu (a o takové zde jde, jelikož odvolací soud, byť své rozhodnutí formuloval jako měnící, práva a povinnosti účastníků posoudil shodně jako soud prvního stupně, jestliže návrhu na výkon rozhodnutí vyhověl) usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná však – posuzováno podle obsahu dovolání – vůbec nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o splnění předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí nenamítá; veškerá její argumentace (s výjimkou námitek, jimiž se dovolací soud zabývá v následujícím odstavci tohoto rozhodnutí) se totiž vztahuje k okolnostem, jež jsou pro nařízení exekuce nevýznamné, a jež mohou mít právní váhu teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí. Tvrdí-li totiž, že svou povinnost splnila, pak se zabývá okolností, kterou soud při nařízení výkonu rozhodnutí, kdy vychází pouze z tvrzení oprávněného, nezkoumá. Již proto (kromě toho, že jde o námitku uplatnitelnou jen prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř., k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilých) nemůže jít o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Námitka týkající se řízení sp. zn. 5 C 351/99 je pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí nerozhodná a tedy založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilá. Totéž pak platí o argumentu, že nalézací řízení sp. zn. 8 C 386/99, v němž bylo vydáno nyní vykonávané předběžné opatření, stále pokračuje (zánik předběžného opatření podle §77 odst. 1 písm. b/, případně c/ ve spojení s §102 o.s.ř. by mohl být jedině důvodem k zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), jakož i o námitce nepříznivých poměrů dovolatelky.
Jelikož dovolání shledal nepřípustným, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 375,- Kč představující sazbu odměny za zastupování advokátem - §1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1, písm. a/, bod 3., §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů - sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu