ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.788.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 788/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného J. Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. N., zastoupenému advokátem, pro 150.000,- Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 8385/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2002, č.j. 20 Co 396/2002-80, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud - mimo jiné - potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byla nařízena exekuce k vymožení nákladů předchozích řízení v celkové části 125.600,- Kč.
Ve včasném dovolání, jež směřuje jen do potvrzujícího výroku „co do částky 106.975,- Kč“ (tj. nařízení výkonu pro náklady nalézacího řízení před soudem prvního stupně), povinný (zastoupen advokátem) namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť o jeho povinnosti k této náhradě nebylo „nijak rozhodnuto“. Jestliže odvolací soud v nalézacím řízení rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, měl rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně; jelikož tak neučinil, chybí výrok, který by mohl být vykonán.
Oprávněný navrhl, aby dovolání - jako zjevně bezdůvodné - bylo odmítnuto.
Podle ustanovení §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
V důsledku zjevně nesprávného výkladu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolatel pominul nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny; samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesl, k pozitivnímu závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud, při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze, uplatnil - ve svém výsledku - závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.).
S obdobnými námitkami, jež dovolatel uplatnil už v odvolání, se odvolací soud vypořádal přiléhavě. Bez ohledu na to, zda otázku opravy rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §164, §222 odst. 3 o.s.ř.) posoudil správně či nikoli, není pochyb o tom, že odvolací soud v nalézacím řízení, z něhož pochází vykonávaný titul, rozhodl potvrzujícím výrokem (podle ustanovení §219 o.s.ř., na který se odůvodnění odkazuje), jímž postihl i prvostupňový výrok nákladový, a proto právem rozhodoval jen o nákladech řízení odvolacího (§224 odst. 2 o.s.ř. a contr.).
Neobstojí-li argumentace dovolatele z hlediska správnosti, je tím závěr, že napadené rozhodnutí není zásadního významu, posílen.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu