ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.791.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 791/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. P., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro 400.000,- Kč s příslušenstvím, o zastavení výkonu, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 956/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2002, č.j. 18 Co 525/2002-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh, aby výkon rozhodnutí byl zastaven. Z pohledu ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. je rozhodný, uvedl odvolací soud, jen ten zánik vymáhaného práva, k němuž došlo poté, co bylo vydáno vykonávané rozhodnutí. Vykonávaný platební rozkaz však byl vydán 19. 3. 1997, zatímco ke splnění závazku, podle tvrzení povinného, došlo již 24. 2. 1997.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že odvolací soud vycházel pouze z tvrzení oprávněné a tím pominul zásadu rovnosti účastníků před soudem; fakticky tím rozhodl o tom, že oprávněné má plnit dvakrát tentýž dluh, v důsledku čehož je rozhodnutí „zcela v rozporu s dobrými mravy a platným právním řádem“.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolání proti těmto usnesením je tedy přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), však v dané věci nejde.
Ostatně dovolatel nic takového ani netvrdí.
Odvolací soud aplikoval rozhodné ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. zcela standardním způsobem a v souladu s konstantní soudní praxí. Naopak námitky dovolatele jsou zjevně nepřípadné, čímž je úsudek, že napadené rozhodnutí není zásadního právního významu jen posílen.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost byly již vyloučeny dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm.c/ o.s.ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř; oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, však prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu