ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.809.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 809/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. T., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. M., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, pro 150.706,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 31 E 162/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2001, č.j. 25 Co 359/2002-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že nebyl vyrozuměn „o žádném konání kteréhokoli zainteresovaného soudu“ v nalézacím řízení, v důsledku čehož nemohl mít žádný vliv na „postup a závěry soudů“ a nemohl se tudíž ani „řádně a účelně bránit“. V řízení byl podle jeho názoru porušen „princip zákonné ochrany povinného“, což zapříčinilo „nepřípustnost exekuce v celém rozsahu“, jelikož jej odvolací soud „ve věci exekuce zbavil možnosti, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti, a aby se mohl včasně a úplně vyjádřit ke všem projednávaným skutečnostem“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Této podmínce přípustnosti dovolání dovolatel nevěnoval pozornost, a argument ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí je v uvedeném smyslu zásadně významné, dovolacímu soudu nepředestřel. Samotným hodnocením námitek, jež vtělil do dovolání, k němu dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde zcela zjevně.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Námitky dovolatele směřují proti správnosti podkladového rozhodnutí (titulu), což je v řízení o výkon rozhodnutí vyloučeno, popřípadě jsou evidentně nesprávné, což platí jmenovitě o názoru, že soud měl povinnost rozhodnout po jeho slyšení resp. po jednání (viz §253 odst. 1, 2 o.s.ř.). Taková oponentura proti rozhodnutí odvolacího soudu k otevření právních otázek, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen), vést nemůže.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání první povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Za součást dovolacích nákladů dovolatele přitom Nejvyšší soud nepokládá zaplacený soudní poplatek z dovolání ve výši 5.000,- Kč (viz č.l. 36 spisu), neboť podle ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jsou řízení před dovolacím soudem ve věcech výkonu rozhodnutí od poplatku osvobozena.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu