ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.81.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 81/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R. D., proti povinnému V. D., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 1252/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2001, č.j. 58 Co 160/01-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení oprávněné 700,50 Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soudu potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu.
Povinný proti tomuto usnesení brojil podáním, označeným jako „žádost o zhodnocení rozsudků“ (doručeným Vrchnímu soudu v Praze); v doplnění dovolání (sepsaném advokátem), jež pokládá za přípustné „zejména ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“, namítl, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož se soudy nezabývaly náležitě tím, zda mu pro provedení vyklizení bytu byla zajištěna řádná bytová náhrada. Ohledně otázky, zda dovolání bylo podáno včas, uvedl dovolatel, že proti napadenému usnesení „podal několik podání“, jmenovitě „s osobním doručením dne 11.6.2001“, dále dne 28.2001, a konečně 21.8.2001; odvolacímu soudu přitom vytkl, že jej o dovolání vůbec nepoučil.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání dovodila, že dovolání je nepřípustné, a v něm obsažené námitky nadto nedůvodné.
Dovolání je opožděné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle bodu 27. téhož předpisu pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo jiné místnosti, za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí dosavadní právní předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Výkon rozhodnutí vyklizením bytu byl nařízen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4.11.1999, č.j. E 1252/99-6, pročež řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu před soudy obou stupňů právem proběhlo za použití dosavadních právních předpisů, a v důsledku toho Nejvyšší soud pro projednání dovolání nemohl postupovat jinak.
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb. zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání, náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších).
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo oprávněné (jejímu právnímu zástupci) doručeno dne 3.5.2001, a zásilka určená (do vlastních rukou) pro povinného byla téhož dne uložena na poště, kde si ji poté dne 10.5.2001 osobně převzal; dne 10.5.2001 proto nabylo usnesení odvolacího soudu právní moci (srov. 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb.).
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř.) bylo pondělí 11.6.2001. Dovolání podané na poštu až 21.8.2001 je tedy zjevně opožděné (po lhůtě bylo ostatně i sepsáno); jelikož bylo adresováno Vrchnímu soudu v Praze, jenž není soudem vyjmenovaným v §240 odst. 1, 2 o.s.ř., je ostatně pro úsudek, kdy bylo dovolání podáno, rozhodující den, kdy je vrchní soud odevzdal poště k doručení soudu prvního stupně (tj. 27.8.2001).
Tvrzení povinného, že nesouhlas s usnesením odvolacího soudu vyjádřil již v podání ze dne 11.6.2001, nemá oporu ve spise; i kdyby bylo dovolání podáno dne 28.6.2001, bylo by opožděné též.
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání povinného podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
Na tom ničeho nemění okolnost, že napadené usnesení neobsahuje poučení o dovolání; nelze přehlédnout, že podle (rozhodného) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 1.1.2001) odvolací soud povinnost poučit o dovolání (které nebylo bez dalšího přípustné) neměl (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 31.5.1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 1, pod číslem 27).
Opačný názor dovolatele vychází z nesprávné představy, že se dovolací řízení spravuje naopak zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
Tomu odpovídá i nesprávná argumentace ohledně přípustnosti dovolání; podle občanského soudního řádu ve znění do 1.1.2001 dovolání totiž přípustné není (srov. §237, §238a a §239 o.s.ř.); kdyby nebylo opožděné, muselo by být - jako nepřípustné - odmítnuto rovněž (§243b odst. 4 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; jelikož bylo dovolací řízení zahájeno po 1.1.2001, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (viz část dvanáctou, hlavu první, bod 10. zákona č. 30/2000 Sb.), kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Náklady dovolacího řízení, jež vznikly oprávněné, spočívají v odměně zástupce (advokáta) v částce 625,50 Kč (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/ bod 2., §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu