ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.825.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 825/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Lidového bytového družstva P., proti povinnému S. T. zastoupenému advokátkou, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1915/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2002, č.j. 55 Co 267/2002-18, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2002, č.j. 55 Co 267/2002-18, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 4. 2002, č.j. 13 E 1915/2001-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 7 C 12/2001, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu do zajištěného přístřeší. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu vyklizením byly splněny, zejména shledal podkladové rozhodnutí po formální stránce vykonatelné. Z nalézacího spisu zjistil, že zásilka obsahující stejnopis písemného vyhotovení rozsudku byla po neúspěšném pokusu o doručení do vlastních rukou uložena dne 12. 6. 2001 u pošty; v úložní době si povinný zásilku nevyzvedl. I kdyby se – jak tvrdil v odvolání – v rozhodné době v místě doručení nezdržoval, převzal rozsudek podle záznamu ve spisu osobně u soudu dne 3. 12. 2001, takže „od tohoto dne mu počala běžet 15-ti denní lhůta k podání řádného opravného prostředku.“ Jelikož povinný odvolání nepodal, nabyl rozsudek – argumentuje odvolací soud – „nejpozději dne 19. 12. 2001“ právní moci.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž oponuje závěru o vykonatelnosti exekučního titulu. Převzetí kopie rozsudku u soudu prvního stupně dne 3. 12. 2001 – navíc s informací, že se již stal pravomocným – nelze považovat za řádné doručení a úvaha, že lhůta k podání odvolání začala běžet tímto převzetím písemnosti, správná není.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přípustné, neboť otázku, jejíž řešení dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil, posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu; z toho pak plyne, že dovolání je i důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu. Před nařízením výkonu se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je exekuční titul z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).
I když soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o.s.ř.), je oprávněn (a povinen) v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména zjištění, zda bylo rozhodnutí řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové rozhodnutí, je-li jím rozsudek vydaný soudem v nalézacím řízení, stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí v době, kdy soud rozhoduje o návrhu oprávněného na nařízení výkonu vyklizením bytu, je důvodem zamítnutí návrhu.
Podle ustanovení §159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (srov. §158 odst. 2, §204 o.s.ř.). Z ustanovení §160 odst. 1 a 3 o.s.ř. plyne, že v případě povinnosti vyklidit byt po zajištění přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu, náhradního ubytování nebo přístřeší, běží lhůta k vyklizení (jež nemůže být kratší než patnáct dnů) až ode dne zajištění stanovené bytové náhrady nebo přístřeší. Vykonatelným se rozsudek stane, jakmile uplyne lhůta k vyklizení (srov. §161 odst. 1 o.s.ř.).
V projednávané věci je podkladovým rozhodnutím, jehož výkon oprávněné družstvo navrhlo, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 7 C 12/2001, kterým bylo povinnému uloženo vyklidit označený byt do patnácti dnů po zajištění přístřeší. Z nalézacího spisu se podává, že stejnopis písemného vyhotovení rozsudku soud doručoval povinnému do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu „P.;“ podle doručenky byla písemnost uložena 12. 6. 2001 u pošty, aniž byla adresátem vyzvednuta. Originál rozsudku byl opatřen potvrzením (datovaným 12. 7. 2001), že nabyl dne 10. 7. 2001 právní moci. Povinný se dne 3. 12. 2001 dostavil k soudu a – podle záznamu ve spise – „převzal“ rozsudek „s P. M.“
V usnesení ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1397/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 29, Nejvyšší soud vysvětlil, že vyznačení doložky právní moci na doručovaném nepravomocném rozsudku soudu prvního stupně má stejné účinky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné (i když je v rozhodnutí obsaženo i poučení, že proti němu lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení). V poměrech dané věci to znamená, že lhůta k podání odvolání – pokud by skutečně běžela převzetím písemnosti – nemohla být patnáctidenní (jak konstatoval odvolací soud), nýbrž tříměsíční (§204 odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Otázka, jež se v této souvislosti klade a kterou odvolací soud vyřešil rovněž nesprávně, je, zda záznam ve spise má náležitosti protokolu o úkonu, jímž je doručení soudní písemnosti účastníku řízení.
Podle ustanovení §28a odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášek č. 584/1992 Sb., č. 194/1993 Sb., č. 246/1995 Sb., č. 278/1996 Sb., č. 234/1997 Sb. a č. 482/2000 Sb. (dále jen „vyhláška č. 37/1992 Sb.“), doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním úkonu, uvede se to v protokolu o jednání nebo v protokolu, který byl sepsán o jiném soudním úkonu. Podle odstavce 2 cit. ustanovení musí být v protokolu uvedeno, kdo doručení provedl, jaká písemnost byla doručena a jak byla zjištěna totožnost adresáta nebo toho, kdo jemu určenou písemnost převzal. Protokol podepíše ten, kdo doručení provedl, a adresát, popřípadě ten, kdo za něho písemnost převzal.
Za řádné doručení, jehož následkem je běh lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.), je nutno považovat toliko doručení provedené na základě úkonu, o němž soud sepsal protokol obsahující náležitosti stanovené v §28a odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb.
V nalézacím spise je na rubu doručenky následující záznam (s datem 3. 12. 2001) : „Osobně se dostavil žalovaný a převzal R s P.M.“ Pod tímto textem je podpis povinného.
Jelikož neobsahuje označení (a podpis) osoby, která doručení provedla, není záznam řádným dokladem o doručení písemnosti; převzetí stejnopisu písemného vyhotovení rozsudku (s doložkou právní moci) povinným tudíž nemá účinky doručení, z čehož plyne, že ani lhůta k podání odvolání – prodloužená ve smyslu §204 odst. 2, věty druhé, o.s.ř. – nezačala běžet.
Napadené rozhodnutí tedy není z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné; Nejvyšší soud je proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne, že doručenka, která je v nalézacím spise a dokládá, jakým způsobem při doručování písemnosti do vlastních rukou povinného postupovala pošta, nemá povahu veřejné listiny (její obsahové náležitosti neodpovídají úpravě platné od 1. 1. 2001 /srov. §46 odst. 4 o.s.ř./). K tomu, aby soud z úřední povinnosti přistoupil k šetření o okolnostech doručení, postačí proto, aby povinný zpochybnil správnost postupu při doručování (což také odvolacím tvrzením, že se v době doručení v místě doručení nezdržoval), učinil.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu