ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.83.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 83/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. C. proti povinnému D. F., prodejem movitých věcí, pro 11.354,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. E 1305/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.7.2002, č.j. 18 Co 283/2002-177, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v tom znění, že procesním nástupcem (původního) oprávněného M. C., zemřelého dne 11.10.2000, se stal F. C., narozený 2.9.1934.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání.
Poněvadž rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího byla vydána po 1.1.2001, bylo i dovolání projednáno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., dále jen „o.s.ř.“, (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, tohoto zákona).
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, soud prvního stupně jej usnesením doručeným dne 21.10.2002 vyzval, aby ve lhůtě třiceti dnů nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení odstranil, a poučil jej, že jinak bude dovolací řízení zastaveno (dovolatel byl poučen i ve smyslu §30 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Shodného poučení se dostalo dovolateli i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2003, č.j. 20 Cdo 83/2003-189, jež mu bylo doručeno 23.5.2003. Sdělením doručeným 7.7.2003 byla lhůta k uvedeným úkonům prodloužena o dalších deset dnů.
Opatřením, jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 21.7.2003, Česká advokátní komora určila podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dovolateli advokáta. Určený advokát sdělil, že se s podáními dovolatele ztotožňuje.
Plná moc k zastupování dovolatele advokátem však předložena nebyla; dopisem ze dne 17.7.2003 dal dovolatel najevo, že s určením JUDr. J. S. nesouhlasí, a jeho vyjádření v dané věci „považuje za neplatné“.
Z ustanovení §241 odst. 1, 2 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba) musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jestliže nemá právnické vzdělání, a jím musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c odst. 1, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Jelikož splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolatel - navzdory takovému opatření - ani dodatečně nedoložil, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil.
Bez ohledu na názor, který vůči JUDr. J. S. vyjádřil dovolatel, určení advokáta opatřením České advokátní komory podle §18 odst. 2 výše zmíněného zákona o advokacii samo o sobě zastoupení v dovolacím řízení nedokládá; listinou, způsobilou zastoupení osvědčit, je totiž i zde plná moc (srov. §28 odst. 1 o.s.ř.).
Ve shodě s odvolacím soudem je přiléhavé - přesto - připomenout, že předmětem daného dovolacího řízení nemohlo být nic jiného, než otázka procesního nástupnictví v pozici oprávněného (ve smyslu §243c odst. 1, §107 o.s.ř.), a že zcela nemístné jsou zde námitky proti správnosti titulu, jež je podkladem prováděného výkonu rozhodnutí; na napadené usnesení odvolacího soudu lze odkázat i co do úvahy, zda nepřichází v úvahu (příp. i částečné) zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ o.s.ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu