ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.892.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 892/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. J. K. proti povinným A) P. S. (dříve J.), B) M. S., zastoupeným advokátkou, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1947/99, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 22. října 2002, č. j. 20 Co 379/2002-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. 8. 2002 č. j. E 1947/1999-97, jímž okresní soud připustil, aby do vykonávacího řízení na místo dosavadní oprávněné – K. b., a. s., vstoupil Ing. J. K., jemuž dosavadní oprávněná postoupila pohledávku za dlužníkem J. S., zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví povinných, jež jsou předmětem daného vykonávacího řízení.
V dovolání povinní (kromě jiného) namítají, že návrhem na obnovu nalézacího řízení usilují o zrušení vykonávaného rozsudku, že předchozí vlastníci předmětných nemovitostí je při uzavírání kupní smlouvy uvedli v omyl ohledně zůstatku dluhu na nemovitostech váznoucího a že v současnosti probíhá řízení o neplatnost kupní smlouvy, jíž měli vlastnictví k nemovitostem nabýt (resp. nyní, po změně žaloby, řízení o určení vlastnictví k těmto nemovitostem). Protože „ze strany K. b. i bývalých vlastníků nemovitostí došlo k řadě pochybení“, jsou dovolatelé „přesvědčeni, že za dané situace by neměla být uzavírána smlouva … o postoupení pohledávek“.
Dovolání (přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (zde, posouzeno podle obsahu dovolání, dle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že Ing. J. K. je procesním nástupcem dosavadní oprávněné podle §107a o.s.ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolatelé předně ani nepolemizují se závěrem odvolacího soudu, že postupní smlouvou ze 17. 12. 2001, tedy v průběhu vykonávacího řízení, byla vymáhaná pohledávka převedena z dosavadní oprávněné (postupitelky) na oprávněného nynějšího (postupníka). Tím spíše pak nenapadají zjištění, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod (případně přechod) práva, a zda je tato skutečnost způsobilá mít za následek převod (přechod) práva. Argumenty uplatněné v dovolání jsou pro posouzení věci z hlediska ustanovení §107a o.s.ř. zcela bezcenné.
Pouze pro úplnost budiž ovšem – v obecné rovině – vysvětleno, že otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem (oprávněným) uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud v rozhodnutí o návrhu podle §107a o.s.ř. nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé (ve vykonávacím řízení tedy např. nařízení exekuce), které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (viz též usnesení Nejvyššího soudu z 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003 pod poř. č. 136).
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud tudíž – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, odst. 6, věty před středníkem o.s.ř. usnesením zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu