ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.929.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 929/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. a.s., zastoupené advokátem, proti povinné F. S. a.s., zastoupené advokátkou, přikázáním pohledávky, pro 604.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 27 E 106/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2002, č.j. 13 Co 1261/2001-79, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2002, č.j. 13 Co 1261/2001-79, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu. Vymáhaná pohledávka podle jeho názoru zanikla započtením dnem 12.9.2000, kdy nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávek společnosti Č. k., a.s. za oprávněnou na povinnou, a okolnost, že projev započtení povinné došel oprávněné později (15.9.2000) na tom nic nemění. K zániku pohledávky došlo tedy přede dnem (týmž 15.9.2000), kdy usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. 35 Kv 1/2000, bylo oprávněné povoleno vyrovnání podle §50 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o konkursu a vyrovnání“); proto odvolací námitky oprávněné jsou podle odvolacího soudu „irelevantní“.
Oprávněná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud přehlédl, uvádí se v dovolání, že jednostranné započtení je adresovaným právním úkonem, který musí být doručen druhé straně; jinak nemohou nastat účinky, které má způsobit, a to k jakémukoli okamžiku. Proto nemůže být rozhodný okamžik, jak uvažoval odvolací soud, kdy povinná získala (postoupením) posléze započítanou pohledávku. Ani právní úkon započtení nesmí odporovat zákonu (§39 obč. zák.), tj. započtení nesmí být podle zákona nepřípustné, a tak tomu podle dovolatelky je i tehdy, bylo-li učiněno poté (§581 odst. 1 obč. zák.), co bylo povoleno vyrovnání.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z ustanovení §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. vyplývá – oproti představě dovolatelky – že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, není přípustné vždy; přípustné je jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
V daném případě přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.; dovolací soud musí dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Lze tak učinit jen z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, a to za (přirozeného) předpokladu, že je jím důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., neboť právě jeho prostřednictvím lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Tato podmínka (nazírána z hlediska ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.) je v dané věci splněna, protože odvolací soud rozhodnou (právní) otázku posoudil nesprávně, resp. v rozporu s ustálenou soudní praxí.
Dovolání je tím přípustné, a v důsledku toho i důvodné.
Započtení je zvláštním způsobem zániku závazku (viz §580 a násl. obč. zák. a §358 obch. zák.). Podle §580 obč. zák. platí, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev vůle směrující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se pohledávky způsobilé k započtení setkaly.
Je tudíž dát za pravdu dovolatelce, že k tomu, aby mohlo být uvažováno o zániku pohledávky, je nezbytné, aby byl učiněn jednostranný adresovaný právní úkon tohoto obsahu, jenž se stává perfektním, je-li druhému subjektu doručen.
Zamýšlené účinky právního úkonu mohou pak nastat za předpokladu, že (v době, kdy byl učiněn) byl úkonem podle práva platným, resp. dovoleným (srov. §39 obč. zák.).
Jen za těchto podmínek lze uvažovat o tom, kdy nastal zánik závazku.
Odvolací soud tyto zásady pominul, a proto i vadně vázal zánik pohledávky oprávněné již k okamžiku, kdy povinná získala (postoupením) proti němu pohledávku, zamýšlenou k započtení.
Nesprávné určení „zániku“ vymáhané pohledávky logicky znemožňuje přisvědčit správnosti závěru, že právě tento okamžik je rozhodný i potud, že netřeba se zabývat důsledky účinků rozhodnutí, jímž bylo oprávněné povoleno vyrovnání podle §46 a násl. zákona o konkursu a vyrovnání.
Již proto nelze právní posouzení věci odvolacím soudem mít za správné.
Nesprávné, protože neúplné, je právní posouzení věci též proto, že odvolací soud (zaujat určením okamžiku zániku pohledávky) zcela pominul otázku, k níž byl povolán z úřední povinnosti (a na níž založila oprávněná svoji obranu v odvolání), totiž zda úkon povinné, směřující k započtení, byl právním úkonem platným (viz výše §39 obč. zák.), jestliže byl učiněn v den, kdy nastaly účinky oprávněné povoleného vyrovnání.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. zrušil, a podle §243b odst. 3, věty první, o.s.ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem, §226 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu