ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.985.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 985/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného U. O. GmbH (dříve W. – B. M., GmbH), zastoupeného advokátkou, proti povinné B. – M., spol. s r.o., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 3324/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.11.2001, č.j. 20 Co 308/2001-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení splnění povinnosti povinné změnit své obchodní jméno tak, aby neobsahovalo pojem „B.“, ani jiný pojem s tímto zaměnitelný, a zdržet se označování svého zboží slovem „B.“ nebo slovem s ním zaměnitelným, a to jak na tomto zboží, tak i na obalech a všech souvisejících reklamních a jiných materiálech. Odvolací soud dospěl k závěru, že na vykonatelnost uvedeného výroku nemůže mít vliv skutečnost, že v něm není uvedeno, jakým konkrétním způsobem má povinná při změně svého obchodního jména postupovat. Dle názoru odvolacího soudu je povinna do 30 dnů od doručení rozhodnuti zdržet se označování zboží slovem „B.“, přičemž uvedených 30 dnů je „doba, do které má dojít ke změně obchodního jména“. Z formulace podkladového rozhodnutí vyplývá, že ke změně obchodního názvu „může těžko dojít doručením rozsudku“, proto je zde stanoveno, že výrok je vykonatelný po dobu uplynutí lhůty, kterou dal soud povinnému ke změně obchodního jména. V případě povinnosti zdržet se označování zboží výše uvedeným způsobem je pak výrok vykonatelným již doručením rozsudku.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podkladové rozhodnutí je dle jejího přesvědčení nevykonatelné, neboť stanovení lhůty pro změnu obchodního jména není v souladu s příslušnými právními předpisy a nadto její dodržení „není ani v možnostech dovolatele“. Výrok týkající se povinnosti zdržet se označování zboží stanoveným způsobem je neurčitý a zmatečný, neboť z jeho obsahu nelze dovodit, „kdy se má dovolatel zdržovat použití slova B.“, tj. zda uvedená povinnost platí pouze pro označování zboží a pro doklady týkající se zboží nebo pro veškeré materiály vydávané povinnou. Dovolatelka odvolacímu soudu rovněž vytkla, že jeho rozhodnutí je zatíženo „zásadní procesní vadou“, neboť nezohlednil změnu v označení oprávněné.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné. Naopak nelze - jak se snad dovolatelka domnívá - v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., zohlednit výhrady (uplatnitelné jinak prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř.) proti úplnosti nebo správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud rozhodl.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), však v dané věci nejde.
Spor o výklad výroků rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 27.1.2000, č.j. 11 CmS 245/96-104, ku splnění podmínky zásadního významu rozhodnutí nevede; není samozřejmého (což jest v dané souvislosti zdůraznit) důvodu k závěru, že odvolací soud uplatnil právní názor nesprávný (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 31.10.1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, uveřejněný pod č. 20/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oponentura proti rozhodnutí odvolacího soudu k zobecnitelným závěrům, použitelným v soudní praxi, zjevně nevede.
Jestliže tedy nelze dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadně významným, pak dovolání není přípustné ani podle tohoto ustanovení; poněvadž přípustnost dovolání podle jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud nemohl rozhodnout jinak, než dovolání povinné odmítnout (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
K existenci vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, a to i když nebyly v dovolání uplatněny, pouze je-li dovolání přípustné, a tento předpoklad v dané věci splněn není.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22.července 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu