ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1105.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1105/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému H. m. P., o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 69/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. ledna 2004 č.j. 4 Cmo 367/2002-160, takto:
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 15.9.1998 proti P. m. b., a.s., domáhal, aby bylo určeno, že zástavní smlouva \"k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 3108 u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., pro katastrální území R. p. R., a to k objektu penzionu B. č.p. 1652 na parcele č. 2567 a objektu jídelny C3 s příslušenstvím na parcele č. 1312, uzavřená dne 27.5.1996 mezi P. m. b., a.s. a S., a.s.\", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v zástavní smlouvě jsou zajištěné pohledávky \"neurčitě popsány\", takže je nelze \"dostatečně identifikovat\", a že proto je zástavní smlouva ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 14.4.1999 č.j. 15 C 248/98-33 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.830,- Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 je ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná, neboť \"pohledávka, která je zástavami zajištěna, není jednoznačně konkretizována\". Námitku žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.), že pro rozhodnutí této věci nejsou příslušné okresní soudy, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že věcná příslušnost krajských soudů není dána podle ustanovení §9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř., neboť \"zástavní smlouva nevznikla mezi účastníky při jejich podnikatelské činnosti\", ani podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř., neboť zajištěná pohledávka vznikla na \"základě eskontu dvou směnek\", a ani podle ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř., neboť se jedná o spor, který \"vznikl z právního vztahu vzniklého při zajištění závazku\"; k projednání a rozhodnutí této věci jsou proto příslušné okresní soudy.
K odvolání žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.6.2000 č.j. 10 Co 851/99-62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému (jeho právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů řízení 3.550,- Kč; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému (jeho právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.150,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o věcné příslušnosti soudů. Ve věci samé dovodil, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 \"netrpí nedostatkem určitosti\". O pohledávce, která byla zástavní smlouvou zajištěna, muselo být smluvním stranám zřejmé, že pohledávka za dlužníkem D., a.s. vyplývá ze dvou směnek, které nebyly v době uzavření zástavní smlouvy splatné, a výše pohledávek \"byla určena jednak vyjádřením dluhu v číselné formě a jednak slovně\"; z výsledků dokazování pak nevyplynulo, že za dlužníkem D., a.s. \"existují pohledávky z titulu směnek ve stejných výších\", a obě směnky obsahují náležitosti vyplývající z ustanovení §75 zákona č. 191/1950 Sb.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR - poté, co zjistil, že dosavadní žalovaná P. m. b., a.s. v průběhu dovolacího řízení postoupila smlouvou ze dne 1.12.2000 a přílohou k této smlouvě č. 67 ze dne 1.12.2000 svou pohledávku \"z odkupu směnek\" a \"z debetního zůstatku na běžném účtu\" za dlužníkem D., a.s. H. m. P. a že H. m. P. se proto stalo jejím právním a procesním nástupcem v této věci - rozsudkem ze dne 19.12.2001 č.j. 21 Cdo 533/2001-105 rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. Dovolací soud dospěl k závěru, že k řízení v prvním stupni jsou v projednávané věci příslušné podle ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu cc) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2000) krajské soudy s působností ve věcech obchodních.
Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 29.5.2002 č.j. 30 Cm 69/2002-123 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.743,- Kč \"k rukám advokáta\". Dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 je ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná, neboť neobsahuje přesné označení zajišťované pohledávky. I když obě strany smlouvy \"naprosto přesně\" věděly, k zajištění jakých pohledávek by mělo zástavní právo k předmětným nemovitostem sloužit, nebylo možné k tomu podle názoru soudu prvního stupně přihlédnout, neboť by to bylo \"v rozporu s jazykovým vyjádřením článku I. smlouvy\".
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Za odvolacího řízení podáním ze dne 12.11.2002 žalovaný odvolacímu soudu sdělil, že dne 27.8.2002 uzavřel s obchodní společností F.-H., a.s., smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se postupník stal věřitelem pohledávky, zajištěné zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 27.5.1996, a navrhl, aby postupník vstoupil do řízení na místo žalovaného.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6.1.2004 č.j. 4 Cmo 367/2002-160 připustil, aby na místo dosavadního žalovaného vstoupila do řízení společnost F.-H., a.s. Dospěl k závěru, že žalovaný své tvrzení o postoupení zajištěné pohledávky doložil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2002 č. SPP/57/01/000171/2002 a \"výpisy z katastru nemovitostí k datu 13.11.2002\". Protože žalovaný prokázal, že nastala \"jím tvrzená právní skutečnost\", a protože s touto skutečností je spojen přechod zástavního práva na nabyvatele pohledávky, odvolací soud návrhu žalovaného podle ustanovení §107a o.s.ř. vyhověl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že podle ustanovení §107a o.s.ř. může navrhnout vstup jiné osoby do řízení na místo dosavadního účastníka, pokud nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, pouze žalobce a nikoliv žalovaný. Odvolací soud měl správně žalobce seznámit s právní skutečností, \"jež nastala, a vyzvat jej k vyjádření v tom smyslu, zda navrhuje vstup společnosti F.-H., a.s. do řízení\". Uvedeným způsobem však nepostupoval a pouze na základě návrhu žalovaného nebyl oprávněn procesní nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. připustit. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o.s.ř.).
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst.1 o.s.ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§107a odst. 2 o.s.ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak byl vymezen podle ustanovení §90 o.s.ř. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí.
Z uvedeného vyplývá, že k návrhu, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, jestliže po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, je legitimován výlučně žalobce. Právní úprava obsažená v ustanovení §107a o.s.ř. navazuje na ustanovení §90 o.s.ř., z něhož vyplývá, že je to žalobce, který určuje okruh účastníků tzv. sporného řízení (tím, že podal u soudu žalobu a vyjádřil v ní vůli vystupovat jako žalující strana ve sporu, a tím, koho v žalobě označil za žalovaného); je to proto toliko žalobce, který může s okruhem účastníků řízení - s výjimkou případu, kdy účastník řízení ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a kdy soud postupuje podle ustanovení §107 o.s.ř. - v průběhu řízení disponovat.
Žalovaný a ani ten, kdo za řízení nabyl (podle tvrzené právní skutečnosti měl nabýt) právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, nemohou svými úkony ovlivnit okolnost, kdo je nebo se má stát účastníkem řízení, a to jak na straně žalující, tak i žalované. Nenáleží jim proto ani právo navrhnout soudu, aby připustil vstup nabyvatele práva nebo povinnosti do řízení na místo dosavadního účastníka z důvodu, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde; soud proto jejich případný návrh musí zamítnout, neboť byl podán někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nastane-li za řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, na jinou osobu, má to zpravidla za následek, že účastník řízení ztratil svou věcnou legitimaci. Žalovaný může tuto právní skutečnost využít ke své obraně proti žalobě, která bude - jestliže žalobce nenavrhne, aby do řízení vstoupil nabyvatel práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde - úspěšná; nenáleží mu však právo navrhnout opatření, v důsledku kterého by byl takový nedostatek věcné legitimace odstraněn tím, že by do řízení na místo dosavadního žalobce nebo žalovaného vstoupil nabyvatel práva nebo povinnosti.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §107a o.s.ř. soudu umožňuje připustit, aby do řízení na místo dosavadního účastníka řízení vstoupil nabyvatel práva nebo povinnosti, o než v řízení jde, jen na návrh žalobce, nemůže soud k takovému rozhodnutí přistoupit z vlastní iniciativy (i bez návrhu).
V projednávané věci navrhl, aby do řízení vstoupila na místo dosavadního žalovaného H. m. P. obchodní společnost F.-H., a.s., žalovaný. Protože k takovému návrhu nebyl legitimován, postupoval odvolací soud - i kdyby skutečně podle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2002 č. SPP/57/01/000171/2002 došlo k převodu práva nebo povinnosti, o něž řízení jde – v rozporu s ustanovením §107a o.s.ř., jestliže jeho návrhu napadeným usnesením vyhověl.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu