ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1860.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1860/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce E. H., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. t., zastoupené advokátkou, o neplatnost usnesení Rady České televize, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 15 C 212/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2003 č.j. 11 Co 412/2002-80, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal [žalobou podanou proti žalovaným 1) „Č. t.“ a 2) „R. Č. t.“], aby bylo určeno, že usnesení Rady České televize č. 132/07/01 ze dne 19.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 138/07/01 ze dne 26.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 142/07/01 ze dne 26.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 144/07/01 ze dne 26.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 145/07/01 ze dne 26.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 146/07/01 ze dne 26.9.2001, usnesení R. Č. t. č. 2/M ze dne 10.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 3/M ze dne 10.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 154/08/01 ze dne 19.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 167/09/01 ze dne 24.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 168/09/01 ze dne 24.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 171/09/01 ze dne 31.10.2001, usnesení R. Č. t. č. 173/09/01 ze dne 31.10.2001 a usnesení R. Č. t. č. 174/09/01 ze dne 31.10.2001 jsou neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že uvedená usnesení přijatá v souvislosti s výběrovým řízením na funkci generálního ředitele Č. t., do něhož se žalobce ve stanovené lhůtě přihlásil, nesplňují podmínku určitosti a srozumitelnosti stanovenou v ustanovení §37 obč. zák. a že jednáním žalovaných došlo k porušení práv žalobce vyplývajících z Čl. 1 Listiny základních práv a svobod i k porušení ustanovení §242 odst. 2 písm. b) a §7 zák. práce, neboť byl vůči němu „ze strany žalované uplatněn nerovný přístup v rámci výběru mezi uchazeči o funkci generálního ředitele Č. t.“.
Obvodní soud pro Prahu 4 [poté, co usnesením ze dne 4.12.2001 č.j. 15 C 212/2001-6 řízení proti žalované 2) pro nedostatek její způsobilosti být účastníkem řízení zastavil] rozsudkem ze dne 24.7.2002 č.j. 15 C 212/2001-44 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna „nahradit“ žalobci na nákladech řízení částku 6.000,- Kč k rukám „právního“ zástupce žalobce. Soud prvního stupně vycházeje z názoru, že „při hodnocení právního vztahu mezi Č. t. a jejím generálním ředitelem sám zákon č. 483/1991 Sb., o Č. t., jednoznačně odkazuje na zákoník práce“ (z jehož ustanovení §27 odst. 4 vyplývá, že jmenováním generálního ředitele Č. t. R. Č. t. vzniká mezi generálním ředitelem a Č. t. pracovní poměr), dovodil, že „žalovaná Č. t. je pasivně legitimovaným účastníkem k vedení tohoto sporu, neboť hmotné právo jí přiznává postavení zaměstnavatele“. S ohledem na ustanovení §28 zák. práce, z něhož vyplývá, že ustanovení týkající se rovného zacházení (§1 odst. 3 a 4 zák. práce) se vztahují i na jednání zaměstnavatele před vznikem pracovního poměru, daný spor „právně podřadil jako spor pracovní“ a rozhodoval jej podle zákoníku práce. Jelikož z výsledků dokazování vyplynulo, že při výběrovém řízení na funkci generálního ředitele Č. t. bylo porušeno ustanovení §1 odst. 3 zák. práce, neboť při výběru na pracovní místo nebylo poskytnuto rovné zacházení všem uchazečům, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2003 č.j. 11 Co 412/2002-80 rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že vztah, z něhož byl žalobní nárok uplatněn, nelze posoudit jako vztah pracovněprávní, neboť podle jeho názoru nelze - jak to učinil soud prvního stupně - na daný spor aplikovat ustanovení §28 věty poslední zák. práce v tom smyslu, že mezi práva a povinnosti, „které by pro zaměstnance z pracovní smlouvy vyplynuly“ (§28 věta prvá zák. práce), „náleží i povinnost oznámení (či rozhodnutí), proč uchazeč o post generálního ředitele ČT nebyl zařazen do výběrového řízení“. Vycházeje z ustanovení §1 odst. 2 zák. práce, z něhož vyplývá, že - pokud zákoník práce nebo jiný právní předpis nestanoví jinak - vznikají pracovněprávní vztahy nejdříve od uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a zakládá-li se pracovní poměr zaměstnance volbou nebo jmenováním, nejdříve od jeho zvolení nebo jmenování, dovodil, že v daném případě „jde o posouzení takového předmětu, který předcházel vzniku pracovněprávního vztahu jmenováním“. Protože za tohoto stavu je zřejmé, že „ve smyslu ust. §7 o.s.ř nejde o spor, jehož projednání a rozhodnutí by spadalo do kompetence soudu“, odvolací soud podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil bez postoupení věci příslušnému orgánu, které v daném případě „nepřichází v úvahu, neboť posuzovaná usnesení Rady ČT nejsou rozhodnutími, která by právo buď deklarovala či zakládala (případně konstitutivně rušila), ale jsou jen jakýmsi organizačním prostředkem při jednání tohoto orgánu“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že odvolací soud náležitě nezdůvodnil svůj závěr o tom, že na danou věc nelze aplikovat pracovněprávní úpravu, jestliže toliko odkázal na odvolání žalované, v němž „toto odůvodnění absentuje“. Kromě toho dovolatel vyslovil nesouhlas s důvody, pro něž odvolací soud nepostoupil věc jinému orgánu, neboť podle jeho názoru odvolací soud zcela pominul, že rozhodnutí Rady České televize, které označil jen za „jakýsi organizační prostředek“, má dopad na další subjekty, „kterým by pak bylo zcela upíráno jejich právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Protože ze skutkových tvrzení žaloby ani z obsahu spisu nevyplývá, že žalobce míní podávat žalobu nebo opravný prostředek ve smyslu ustanovení §244 a násl. o.s.ř. (ve znění do 31.12.2002), je pro posouzení věci především významné, zda je pro rozhodnutí o předmětném požadavku žalobce dána pravomoc soudu.
Podle ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §7 odst. 2 o.s.ř. (nyní §7 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2003, tj. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního) jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Podmínkou pravomoci soudu ve smyslu zmíněných ustanovení tedy je, aby uplatněný nárok byl podle své povahy nárokem vyplývajícím z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních či obchodních vztahů. Z hlediska pravomoci soudu tedy není v posuzované věci podstatná „možnost aplikace ust. §28 věty poslední zák. práce na daný případ“, jak uvádí odvolací soud, nýbrž to, zda požadavek žalobce za předpokladu, že by byl opodstatněný, by byl podle své povahy nárokem vyplývajícím ze soukromoprávních vztahů uvedených v ustanovení §7 odst 1 o.s.ř. Charakteristickým znakem soukromoprávních vztahů je především skutečnost, že jejich subjekty ve vzájemném vztahu mají rovné postavení, tedy že jeden z účastníků tohoto vztahu nemůže svým jednostranným úkonem či rozhodnutím založit povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu. Naproti tomu veřejnoprávní vztahy jsou založeny na právně nerovném postavení jejich subjektů, kdy orgány veřejné moci rozhodují o právech a povinnostech subjektů mocensky - autoritativně a kdy rozhodnutí těchto orgánů nejsou závislá na vůli subjektů.
Žalobce uplatnil žalobou podanou dne 20.11.2001 u Obvodního soudu pro Prahu 4 požadavek na určení neplatnosti čtrnácti (níže uvedených) usnesení R. Č. t. přijatých na jednáních tohoto orgánu v období od 19.9.2001 do 31.10.2001 v souvislosti s výběrovým řízením na funkci generálního ředitele Č. t. podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 483/1991 Sb., o Č. t., ve znění pozdějších změn a doplňků.
1) usnesení R. Č. t. č. 132/07/01 ze dne 19.9.2001, kterým bylo rozhodnuto o vyřazení žalobce z výběrového řízení ohledem na nesplnění kritérií zadání výběrového řízení stanovených v usnesení č. 28/03/01,
2) usnesení R. Č. t. č. 138/07/01 ze dne 26.9.2001, kterým bylo schváleno, že slyšení kandidátů na výběrové řízení nebude veřejné s tím, že závěreční zhodnocení všech kandidátů, rozprava a vlastní volba generálního ředitele bude provedeno na veřejném zasedání,
3) usnesení R. Č. t. č. 142/07/01 ze dne 26.9.2001, kterým bylo mj. schváleno, že na odvolání těch kandidátů, kteří byli vyřazeni pro formální nedostatky, bude brán zřetel do 10.10.2001,
4) usnesení R. Č. t. č. 144/07/01 ze dne 26.9.2001, kterým byl stanoven postup ukončení druhého kola výběru kandidátů s určením kritérií jejich postupu do třetího kola,
5) usnesení R. Č. t. č. 145/07/01 ze dne 26.9.2001, kterým byla stanovena tříčlenná komise, jejímž úkolem bylo vylosovat pořadí a termín slyšení jednotlivých kandidátů, kteří byli zařazeni do druhého kola,
6) usnesení R. Č. t. č. 146/07/01 ze dne 26.9.2001, kterým bylo určeno pořadí a termín slyšení výše zmíněných kandidátů,
7) usnesení R. Č. t. č. 2/M ze dne 10.10.2001, jímž bylo konstatováno, že Rada obdržela do 10.10.2001 odvolání vyjmenovaných kandidátů (mj. žalobce) na generálního ředitele, kteří byli z výběrového řízení vyřazení pro nesplnění kritérií s tím, že Rada bude hlasovat o jednotlivých odvolání jako celku,
8) usnesení R. Č. t. č. 3/M ze dne 10.10.2001, kterým rada odmítla odvolání kandidátů jako bezpředmětné, protože nesplnili všechny předpoklady pro přijetí do dalšího kola výběrového řízení,
9) usnesení R. Č. t. č. 154/08/01 ze dne 19.10.2001, kterým bylo konstatováno, že volební komise obdržela všech 15 volebních lístků, z nichž všechny jsou platné, a že na základě usnesení č. 144/07/01 postupují do dalšího kola výběrového řízení J. B., P. S. a M. V.,
10) usnesení R. Č. t. č. 167/09/01 ze dne 24.10.2001,
11) usnesení R. Č. t. č. 168/09/01 ze dne 24.10.2001,
12) usnesení R. Č. t. č. 171/09/01 ze dne 31.10.2001, kterým Rada vyslovila souhlas, aby se generální ředitel volil na dnešním jednání,
13) usnesení R. Č. t. č. 173/09/01 ze dne 31.10.2001, kterým bylo konstatováno, že volební komise zkontrolovala hlasovací lístky, které byly v plném počtu a platné, a že hlasování dopadlo tak, že J. B. obdržel 10 hlasů, P. S. 3 hlasy a M. V. 2 hlasy,
14) usnesení R. Č. t. č. 174/09/01 ze dne 31.10.2001, kterým bylo v souladu s ustanovením §7 odst. 2 zákona č. 483/991 Sb. na základě výsledků výběrového řízení rozhodnuto, že Rada jmenuje J. B. nejpozději do 15.11.2001 generálním ředitelem Č. t. s tím, že do 15.11.2001 bude uzavřena smlouva a že k tomuto dni končí J. B. výkon funkce prozatímního ředitele, kterou do doby jeho jmenování generálního ředitele vykonával.
V daném případě je tedy předmětem řízení věc vyplývající ze vztahu mezi občanem (uchazečem o zaměstnání) a právnickou osobou (potenciálním zaměstnavatelem). Účastníci tohoto vztahu jsou navzájem v rovném postavení odvozeném z určujících zájmů stejného typu (směřujících ke vzniku pracovního poměru) a stejné strukturální úrovně, kdy žádný z účastníků nevystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který je právně způsobilý autoritativně (pod správním donucením) rozhodovat o jeho právech a povinnostech.
Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že při úvaze, zda rozhodnutí o žalobě v podobě, v jaké byla uplatněna, spadá do pravomoci soudu, akcentoval závěr, že uplatněný požadavek nelze podřadit pod pracovněprávní vztahy, neboť - jak uvedl - „jestliže v daném případě jsou předmětem sporu usnesení R. Č. t. předcházející jmenování generálního ředitele Č. t., pak jde o posouzení takového předmětu, který předcházel vzniku pracovněprávního vztahu jmenováním“. Těmto závěrům lze přisvědčit potud, že usnesení (rozhodnutí) R. Č. t. přijatá v souvislosti s výběrovým řízením na funkci generálního ředitele Č. t. nepochybně nejsou právními úkony (projevy vůle), s nimiž by právní předpisy spojovaly vznik pracovněprávního vztahu, neboť se pouze jedná o skutečnosti – akty řízení (tzv. faktické úkony), kterými se teprve vytvářejí předpoklady pro to, aby na jejich základě mohl být právní úkon zakládající pracovněprávní vztah - v daném případě jmenování generálního ředitele Č. t. podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 483/1991 Sb., o Č. t., ve znění pozdějších změn a doplňků - „nejpozději do 15.11.2001“ - učiněn.
Odvolací soud však náležitě neuvážil, že pro posouzení věci z tohoto hlediska není významná toliko dílčí okolnost, zda akty řízení, které žalobce učinil předmětem sporu, mohou či nemohou být podřazeny pod ustanovení §28 zák. práce; podstatné je, že předmětem sporu je vztah mezi občanem a právnickou osobou, tedy vztah soukromoprávní. Protože o sporech vyplývajících ze soukromého práva (ze vztahů občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních) přísluší rozhodovat soudu, a protože žádný právní předpis nesvěřuje projednání a rozhodování sporu z tohoto vztahu jinému orgánu, patří projednání a rozhodnutí o dané věci podle ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. do pravomoci soudu.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta první o.s.ř.), aby důvodnost žaloby byla posouzena po věcné stránce.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243b odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2004
JUDr.Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu