ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1961.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1961/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Krajskému úřadu Z. k. v. Z., o zrušení rozhodnutí správního orgánu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2002 č.j. 29 Ca 431/99-97, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 4/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2003 č.j. 1 Co 2/2003-53, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.1.2002 č.j. 29 Ca 431/99-97 zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí býv. Okresního úřadu v K., referátu sociálních věcí, ze dne 23.9.1999 č.j. 30/19517/KO/99, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou pro zmatečnost domáhal, aby uvedené usnesení krajského soudu bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že napadené usnesení vydal \"podjatý soudce M.\" a že \"předseda senátu M.porušil zákon a zneužil své pravomoci v neprospěch žalobce, a to jak v této věci, tak i v jiných věcech žaloby\".
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12.7.2002 č.j. 51 C 4/2002-33 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že Krajský soud v Brně vydal usnesení ze dne 14.1.2002 č.j. 29 Ca 431/99-97 jako soud jednoinstanční a že proti tomuto usnesení - jak vyplývá též z ustanovení §250j odst.4 občanského soudního řádu - nejsou přípustné opravné prostředky, včetně žaloby pro zmatečnost. Žaloba pro zmatečnost proto musela být podle ustanovení §235f o.s.ř. odmítnuta.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28.2.2003 č.j. 1 Co 2/2003-53 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že soudy při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů jednají a rozhodují jako soudy jednoinstanční a že proti jejich rozhodnutí nejsou přípustné - s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění - opravné prostředky, a tedy ani žaloba pro zmatečnost. Zákon proto ani nestanoví, který soud by byl oprávněn rozhodovat v takovém případě o žalobě pro zmatečnost. Pro nedostatek podmínek řízení však neměla být žaloba pro zmatečnost zamítnuta, ale řízení o ní mělo být podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. zastaveno. Odvolací soud proto podle ustanovení §220 odst.1 o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"základním předmětem řízení je žaloba pro zmatečnost a nikoliv přezkoumání rozhodnutí správního orgánu\" a že tu nemůže \"chybět soud, který by byl v tomto případě oprávněn rozhodovat o žalobě pro zmatečnost\". Podle ustanovení §250s odst.3 občanského soudního řádu se postupuje v řízení o žalobě pro zmatečnost podle části čtvrté, hlavy první, druhé a třetí tohoto zákona, tedy i podle ustanovení §229 o.s.ř.; soudy obou stupňů se proto měly zabývat uplatněnými zmatečnostními důvody. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
V projednávané věci žalobce napadl žalobou pro zmatečnost usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (okresního úřadu) podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002.
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. V občanském soudním řádu je upravena spolu se žalobou na obnovu řízení v části čtvrté, hlavě druhé.
Bylo-li předmětem řízení před soudem přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 (a tak tomu bylo i v projednávané věci), užil soud přiměřeně ustanovení jen části prvé a třetí občanského soudního řádu při řešení otázek, které nebyly přímo upraveny v části páté občanského soudního řádu (srov. §246c občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002). Při rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 platilo (srov. §250j odst.4 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002), že proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek (a tedy ani žaloba pro zmatečnost). Při rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 bylo možné podat žalobu pro zmatečnost jen proti pravomocným rozhodnutím krajského soudu nebo vrchního soudu vydaným ve věcech důchodového pojištění nebo důchodového zabezpečení (srov. §250s odst.1 a odst.2 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002).
Z uvedeného vyplývá, že ve věcech správního soudnictví podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2002 bylo možné podat žalobu pro zmatečnost jen proti pravomocným rozhodnutím krajského soudu nebo vrchního soudu vydaným ve věcech důchodového pojištění nebo důchodového zabezpečení. V ostatních věcech, a tedy ani ve věci žaloby proti rozhodnutí okresního úřadu, nebyla žaloba pro zmatečnost (stejně jako další opravné prostředky) pojmově přípustná, a proto ani zákon neupravoval - jak správně uvedl odvolací soud - věcnou příslušnost soudu k rozhodnutí o takové žalobě; uvedené platí jak v případě, že soud rozhodl ve věci samé, tak i tehdy, bylo-li rozhodnuto jen o otázce procesní.
Protože projednání žaloby pro zmatečnost podané žalobcem bránil nedostatek podmínky řízení, odvolací soud v souladu se zákonem dovodil, že řízení o této žalobě muselo být podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. zastaveno.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu