ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2054.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2054/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců A) A. H., a B) A. H., obou zastoupených advokátem, proti žalované K., s.r.o., o určení neplatnosti zástavní smlouvy a návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 342/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2004 č.j. 8 Cmo 338/2002-97, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 25.11.1997 u Okresního soudu v Olomouci domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná \"zástavní smlouva k nemovitostem ze dne 4.10.1994 uzavřená mezi K. b., a.s. na straně jedné a A. H. a A. H. na straně druhé, kterou zastavují žalobci zastavěnou plochu, č.p. 187 parcelní číslo 608 k.ú. O. včetně veškerých součástí a příslušenství, vedené na listu vlastnictví č. 700, pro kat. úz. O. vedeného u Katastrálního úřadu v O.\", a že je neplatný \"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 4.10.1994 navrhovatelů K. b. a.s., jako zástavního věřitele a A. H. a A. H., jako zástavce, kterým navrhovatelé žádají Katastrální úřad v O., aby do katastru nemovitostí povolil vklad zástavního práva na základě předkládané zástavní smlouvy ze dne 4.9.1994 ohledně zastavení nemovitostí zastavěná plocha č.p. 187, parcelní číslo 608, k.ú. O. zapsáno v EN na LV vedeného u Katastrálního úřadu v O. ve vlastnictví a) podílový spoluvlastník k ideální 1/2, b) podílový spoluvlastník k ideální 1/2 k zajištění pohledávky zástavního věřitele Kč 10.000.000,- vyplývající ze závazku uzavřeného dne 4.7.1994 reg. č. 84/0-2/1-94\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že podle \"odstupní smlouvy ze dne 9.9.1991, č.j. R I 1862/91\" a \"odstupní smlouvy ze dne 26.9.1991, č.j. R I 1962/91\" jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí - objektu bydlení č.p. 187 s pozemkem parc. č. 608 zastavěná plocha v kat. území O., obec O., zapsaných na listu vlastnictví 700 u Katastrálního úřadu v O. Žalobci jako zástavci uzavřeli s K. b. a.s. jako zástavním věřitelem dne 4.10.1994 zástavní smlouvu k uvedeným nemovitostem k zajištění závazku společnosti K., spol. s r.o. z úvěrové smlouvy ze dne 4.7.1994 ve výši 10.000.000,- Kč s příslušenstvím s termínem splatnosti do 31.8.1998. Podle názoru žalobců je předmět zástavy - \"zastavěná plocha, p.č. 187 parcelní číslo 608, k.ú. O.\" - vymezen v zástavní smlouvě \"zcela neurčitě, v rozporu s tím, jak jsou nemovitosti označeny v odstupních smlouvách nebo jak jsou zapsány v listu vlastnictví\" (není zřejmé, co je konkrétně předmětem zástavy, zda předmětem zástavy je vůbec stavba, zastavěná plocha není označena parcelním číslem, zástava je zřízena k parcelnímu číslu 608) a takovýto právní úkon je tedy pro svou neurčitost absolutně neplatný. Ze stejného důvodu považují za neplatný i \"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí\". Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právních úkonů je podle žalobců dán jejich vlastnictvím k nemovitostem a tím, že neplatnými právními úkony bylo jejich vlastnické právo omezeno ve prospěch třetí osoby.
Krajský soud v Ostravě, kterému byla věc usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.4.1998 č.j. 22 C 107/97-32 postoupena jako soudu věcně příslušnému, nejprve usnesením ze dne 31.10.2001 č.j. 7 Cm 342/98-54 připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného vstoupila společnost K. s.r.o., a poté rozsudkem ze dne 7.6.2002 č.j. 7 Cm 342/98-71 určil, že \"zástavní smlouva k nemovitostem ze dne 4.10.1994, vložená do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v O. ze dne 18.10.1994 pod č.j. V2 2757/94, uzavřená mezi K. b., a.s. na straně jedné a A. H. a A. H. na straně druhé, kterou zastavují žalobci zastavěnou plochu, č.p. 187 parcelní číslo 608 k.ú. O. včetně veškerých součástí a příslušenství, vedené na listu vlastnictví č. 700, pro k. ú. O. vedeného u Katastrálního úřadu v O.\", je neplatná, zamítl žalobu na určení, že \"návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 4.10.1994 navrhovatelů K. b. a.s., jako zástavního věřitele a A. H. a A. H., jako zástavce, kterým navrhovatelé žádají Katastrální úřad v O., aby do katastru nemovitostí povolil vklad zástavního práva na základě předkládané zástavní smlouvy ze dne 4.10.1994 ohledně zastavení nemovitostí zastavěná plocha č.p. 187, parcelní číslo 608, k.ú. O. zapsáno v EN na LV vedeného u Katastrálního úřadu v O. ve vlastnictví a) podílový spoluvlastník k ideální 1/2, b) podílový spoluvlastník k ideální 1/2 k zajištění pohledávky zástavního věřitele na 10.000.000,-Kč vyplývající ze závazku uzavřeného dne 4.7.1994 reg. č. 84/0-2/1-94 je neplatný\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci A) a B) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice \"na účet Krajského soudu v Ostravě\" soudní poplatek 5.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že \"naléhavý právní zájem žalobců na určení neplatnosti zástavní smlouvy je dán tím, že bez tohoto určení by jejich vlastnické právo mohlo být ohroženo\", a že na určení neplatnosti návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí nemají žalobci naléhavý právní zájem, neboť příslušný katastrální úřad provede výmaz zástavního práva na základě pravomocného rozhodnutí soudu, aniž by bylo třeba vyslovit neplatnost návrhu na provedení vkladu. Ve věci samé dospěl k závěru, že \"zástavní smlouva ze dne 4.10.1994 je absolutně neplatná ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák.\", neboť \"předmět zástavy, tak jak je vymezen v bodě 2 smlouvy - zastavěná plocha, č.p. 187 parcelní číslo 608 - je vyjádřen neurčitě, jelikož nemovitosti nejsou označeny přesně podle údajů katastru\" a \"není přesně identifikován ani objekt bydlení ani pozemek\". Soud prvního stupně uzavřel, že \"nestačí, že je smluvním stranám jasné co je předmětem smlouvy, není-li to objektivně seznatelné osobám, které smluvními stranami nejsou\", přičemž \"není relevantní, že katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu zástavního práva\".
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16.3.2004 č.j. 8 Cmo 338/2002-97 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti zástavní smlouvy změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, avšak věc nesprávně posoudil po právní stránce, a to jednak v otázce neplatnosti zástavní smlouvy, jednak v tom, že by na požadovaném určení neplatnosti zástavní smlouvy byl naléhavý právní zájem. Odvolací soud dovodil, že ze samotného textu zástavní smlouvy a identifikace předmětu zástavy je jednoznačně zjistitelné, které nemovitosti byly smlouvou zastaveny. Zastavené nemovitosti (uvedené v bodě 2. zástavní smlouvy) jsou individualizovány mimo jiné i odkazem na \"odstupní smlouvu\", na list vlastnictví a na \"znalecký posudek, který je specifikován v bodě 5. této smlouvy\". Podle názoru odvolacího soudu \"to, že v zástavní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná o objekt bydlení - v případě nemovitosti uvedené jako č. p. 187 - a že se jedná o pozemek - v případě nemovitosti uvedené v zástavní smlouvě jako zastavěná plocha parcelní číslo 608 - nečiní vymezení předmětu zástavy neurčitým, protože z ostatního textu smlouvy, zejména z odkazů na odstupní smlouvu, list vlastnictví a znalecký posudek, je nepochybně zjistitelné, že bylo předmětnou zástavní smlouvou zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy ve výši 10.000.000,-Kč k nemovitostem, a to pozemku - zastavěná plocha parcelní číslo 608 a budově - objektu bydlení č.p. 187, stojící na pozemku parcelní číslo 608, v kat. území O., obec O., zapsaných na listu vlastnictví 700 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v O.\", neboť \"právní úkon musí být vykládán ve všech jeho souvislostech a nelze při posuzování určitosti a srozumitelnosti právního úkonu hodnotit či vykládat vymezení, v tomto případě, předmětu zástavy v bodě 2. bez ohledu na ostatní obsah smlouvy\". Žalobě navíc nemohlo být vyhověno pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti zástavní smlouvy; odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 58/2003 a ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96 a zdůraznil, že rozhodnutím soudu o určení neplatnosti zástavní smlouvy nedojde k vyřešení vztahu mezi žalobci a žalovanou založeného touto smlouvou a že naléhavý právní zájem není dán na určení předběžné otázky (neplatnosti zástavní smlouvy), lze-li žalovat o určení existence zástavního práva.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že u právního úkonu, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (a o takový právní úkon jde v projednávané věci), musí být určitost projevu vůle dána samotným obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Podle dovolatelů nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to poznatelné z jejího textu. Poukazují na skutečnost, že i odvolací soud připustil, že \"v zástavní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná o objekt bydlení v případě nemovitosti označené jako č.p. 187 a že se jedná o pozemek v případě parcelního čísla 608\". Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že \"předmět zástavy je zjistitelný s odkazem na odstupní smlouvu, list vlastnictví a znalecký posudek\". Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, neboť \"nemovitosti v těchto listinách jsou na rozdíl od zástavní smlouvy označeny zcela jinak\". Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Odvolací soud v projednávané věci - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - dospěl k závěru, že žaloba na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 4.10.1994 není po právu (a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že tuto žalobu zamítl) jednak z důvodu, že zástavní smlouva není neplatná pro neurčitost nebo nesrozumitelnost (jak tvrdili v průběhu řízení žalobci), jednak proto, že na požadovaném určení neplatnosti zástavní smlouvy není ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem.
Podle ustanovení §242 odst.3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Založí-li odvolací soud svůj závěr o neopodstatněnosti žaloby současně na dvou na sobě nezávislých důvodech (na důvodech, z nichž každý sám o sobě musí vést k zamítnutí žaloby), pak nemá vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu okolnost, že (případně) nemůže obstát jeden z nich, jestliže je v souladu se zákonem důvod druhý; uvedené platí i tehdy, nemůže-li být druhý z důvodů závěru o neopodstatněnosti žaloby vůbec podroben přezkumu dovolacího soudu (srov. též například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.12.1997 sp. zn. 3 Cdon 1374/96, který byl uveřejněn pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Dovolací soud je - jak vyplývá z ustanovení §242 odst.3 o.s.ř. - při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, neboť k tomu, co dovolatel v dovolání neoznačil, může přihlédnout jen tehdy, jde-li o zmatečnosti uvedené v ustanoveních §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. nebo o jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovodil-li odvolací soud závěr o neopodstatněnosti žaloby ze dvou důvodů (a tak tomu bylo - jak uvedeno výše - i v projednávané věci), z nichž každý sám o sobě vede (musí vést) k zamítnutí žaloby, dovolatel musí - s ohledem na vázanost dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody - v dovolání napadnout oba takové důvody, neboť jen v takovém případě je dovolání způsobilé zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí; neučiní-li tak a zabrání-li tím dovolacímu soudu přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu z obou důvodů, na nichž spočívá závěr odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby, nemůže dovolací soud dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo ve smyslu ustanovení §243b odst.2 o.s.ř. nesprávné.
V posuzovaném případě žalobci v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - zpochybnili pouze názor odvolacího soudu o tom, že zástavní smlouva ze dne 4.10.1994 není neplatná pro neurčitost nebo nesrozumitelnost, aniž by napadli také jeho závěr, že na určení neplatnosti této zástavní smlouvy není ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je sám o sobě (i kdyby zástavní smlouva ze dne 4.10.1994 skutečně byla - jak se žalobci domnívají - neplatným právním úkonem) důvodem pro zamítnutí žaloby o určení neplatnosti zástavní smlouvy a že správnost tohoto závěru dovolací soud (s ohledem na svou vázanost uplatněnými dovolacími důvody) nemohl přezkoumat, dovolací soud za této situace dovodil, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný.
K věci lze toliko dodat, že závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vychází z ustálené judikatury soudů, neboť byl již přijat a nadále je jako správný přijímán právní názor (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 58/2003, který byl uveřejněn pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), že na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem (§80 písm.c) o.s.ř.), a že k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolateli tvrzeno), že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu