ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2135.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 2135/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. Ž., zastoupené advokátem, proti žalované A.-n. o. a., S. o., s.r.o., zastoupené advokátem, o 29.175,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 16/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2002 č.j. 58 Co 331/2002-53, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 29.175,- Kč s 10% úrokem ode dne 6.11.1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jí žalovaná dluží mzdu (z důvodu jejího neoprávněného krácení) za měsíce září a říjen 1999 v celkové výši 18.600,- Kč a část odstupného podle ustanovení §60a zákoníku práce ve výši 10.575,-Kč, neboť bylo nesprávně vypočteno z důvodu krácení mzdy.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 15.1.2002 č.j. 9 C 16/2000-30 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5.893,- Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro zmeškání podle ustanovení §153b odst. 1 o.s.ř., neboť se žalovaná (ani její zástupce) nedostavila k prvnímu jednání, které se ve věci konalo 15.1.2002, bez důvodné a včasné omluvy (podání došlé dne 19.12.2001 nelze považovat za důvodnou omluvu), ačkoliv byla řádně a včas předvolána a zástupce žalované převzal žalobní návrh spolu s poučením o následcích nedostavení se k soudu do vlastních rukou dne 7.12.2001.
Návrh žalované na zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.1.2002 č.j. 9 C 16/2000-30 Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 1.8.2002 č.j. 9 C 16/2000-39 zamítl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.10.2002 č.j. 58 Co 331/02-53 usnesení a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že důvody nepřítomnosti zástupce žalované u jednání soudu konaného dne 15.1.2002 nelze hodnotit v jeho prospěch, a to s ohledem na rozpornost údajů vyplývajících z předložených dokladů (v omluvě ze dne 19.12.2001 uvedl, že žádá o odročení jednání z důvodů opakující se ambulantní léčby, která probíhá mimo P., avšak z dokladů předložených je patrné, že ambulantní péče měla probíhat v P. na I. chirurgické klinice V. f. n.) a i z prohlášení samotného zástupce žalované (že byl dne 15.1.2002 v Č. B., kde jej postihla náhlá zdravotní příhoda). Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci podle ustanovení §153b odst. 1 o.s.ř. byly splněny a že návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení §153b odst. 4 o.s.ř. není opodstatněný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které podáním ze dne 21.2.2003 vzala zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu