ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2326.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 2326/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. T. proti žalovanému O., a.s., členu koncernu K. I., a.s., o odškodnění pracovního úrazu a nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 C 320/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2003 č.j. 16 Co 125/2003-125, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od 1.1.1978 do 31.8.2001 částku 1.945.832,- Kč s příslušenstvím a aby mu z tohoto důvodu platil od 1.9.2001 částku 11.188,- Kč měsíčně. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 8.12.1977 utrpěl u žalovaného (jeho právního předchůdce) pracovní úraz, pro který mu byl přiznán invalidní důchod, a že dne 7.8.1991 u něj byla zjištěna nemoc z povolání - pneumokonióza. Ode dne 1.1.1978 mu vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení §195 zákoníku práce, žalovaný však mu tuto náhradu vyplácel v nesprávné výši a od roku 1988 mu ji neposkytuje vůbec.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10.1.2002 č.j. 19 C 320/99-49 zastavil řízení \"co do zaplacení částky 575.388,- Kč\" a částky 2.160,- Kč měsíčně od 1.9.2001, žalobu o zaplacení dalších 1.370.444,- Kč s příslušenstvím a 9.028,- Kč měsíčně od 1.9.2001 zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že advokátce se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 17.625,- Kč a že České republice se vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že o nároku na zaplacení částky 575.388,- Kč a částky 2.160,- Kč měsíčně od 1.9.2001 již bylo pravomocně rozhodnuto a že požadavek žalobce na další odškodnění není důvodný, neboť žalobce ztratil ode dne 12.5.1987 zcela svou pracovní způsobilost v důsledku \"obecného\" onemocnění (ischemické choroby srdeční) a do té doby vzniklé nároky jsou promlčeny.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.9.2002 č.j. 16 Co 160/2002-81 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 203.115,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o zamítnutí žaloby co do částky 1.167.329,- Kč s příslušenstvím a co do částky 9.028,- Kč měsíčně od 1.9.2001, o náhradě nákladů řízení a o přiznání odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů advokátce jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný vznesl námitku promlčení ohledně nároků vzniklých do 12.5.1987 důvodně. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, který mu podle jeho tvrzení měl vzniknout následkem nemoci z povolání, žalobce náležitě nevylíčil po skutkové stránce; odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby žalobci poskytl ve smyslu ustanovení §118a odst.1, 2 a 3 o.s.ř. potřebná poučení.
Okresní soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 26.11.2002 č.j. 19 C 320/99-93 zamítl žalobu na zaplacení částky 1.167.329,- Kč s příslušenstvím a částky 9.028,- Kč měsíčně od 1.9.2001 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že advokátce se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 46.715,- Kč a že České republice se vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Při rozhodování o věci samé znovu dospěl k závěru, že ke dni 12.5.1987 došlo u žalobce ke změně poměrů ve smyslu ustanovení §202 odst.1 zákoníku práce, která měla za následek zánik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení §195 zákoníku práce. Protože žalobce ani po poučení soudu netvrdil, že by mu vznikla jiná (další) škoda, není žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24.6.2003 č.j. 16 Co 125/2003-125 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že advokátce se přiznává odměna za zastupování v odvolacím řízení ve výši 20.700,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ke dni 12.5.1987 nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení §195 zákoníku práce zanikl a že žalobce ani po poučení soudem netvrdil, že by mu poté vznikl jiný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Otázku, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení, je třeba v projednávané věci (srov. čl. III zákona č. 120/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 18.3.2004 (dále jen \"o.s.ř.\").
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
Podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, který je fyzickou osobou, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem), popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě, že dovolatelem je právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek (kraj), uvedená okolnost má za následek, že za něj musí jednat osoba uvedená v §21 o.s.ř. nebo v §21a o.s.ř. anebo v §21b o.s.ř., která má právnické vzdělání, nebo že musí být při podání dovolání zastoupen advokátem, popřípadě, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Z ustanovení §241 odst.2 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení §3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] nebo osobou uvedenou v §21 o.s.ř. nebo v §21a o.s.ř. anebo v §21b o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení §241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241b odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měl právnické vzdělání. K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně v souladu s ustanovením §241b odst.1 a 2 o.s.ř. žalobce usnesením ze dne 4.9.2003 č.j. 19 C 320/99-136 vyzval, aby si pro podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal do 20 dnů od doručení usnesení řádné dovolání; současně ho poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno a že může požádat soud, aby mu pro podání dovolání byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 9.9.2003; žalobce však výzvě dosud nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil a ani soud nepožádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §241b a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu