ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.241.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 241/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců A) Z. K., B) I. K., C) L. Č., D) D. R., E) H. H., F) O. R., G) M. R., H) J. R., Ch) J. R., I) nezletilé J. R., J) Z. R., K) P. R. a L) J. R., žalobců A) až F), H), K) a L) zastoupených advokátkou, proti žalované A. P., a.s. v likvidaci, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 7 C 54/2000, o dovolání žalobců A) až F), H), K) a L) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2003 č.j. 20 Co 101/2003-212, takto:
Rozsudek krajského soudu [s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek okresního soudu ve vztahu k žalobkyni G) zrušen a řízení o žalobě této žalobkyně zastaveno, a výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní G) a žalovanou] a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. prosince 2002 č.j. 7 C 54/2000-167 [s výjimkou výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně G) a o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní G) a žalovanou] se zrušují a věc se v tomto rozsahu postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 17.10.2000 u Okresního soudu v Náchodě domáhali, aby bylo určeno, že \"stavební parcela č. 510/1 o výměře 5.431 m2 s továrním objektem čp. 219 s vnitřním zařízením, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí v listu vlastnictví č. 2922 pro obec a k.ú. N., nejsou zatíženy zástavním právem pro A. a.s. P. pobočka Č. ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26.11.1992, registrované Státním notářstvím v Náchodě pod sp. zn. R III 2884/92 k zajištění pohledávky z úvěru č. 0393/92 ve výši 7.500.000,- Kč\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že kupní smlouvou ze dne 6.10.1992, registrovanou Státním notářstvím v Náchodě pod sp. zn. R I 2334/92, prodali uvedené nemovitosti obchodní společnosti S., společnosti s ručením omezeným, a že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.5.2000 sp. zn. 17 Co 67/2000, vydaným ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 194/93, bylo pravomocně určeno, že uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobců (jejich právních předchůdců), neboť kupní smlouva ze dne 6.10.1992 je neplatná. Obchodní společnost S., společnost s ručením omezeným, uzavřela dne 26.11.1992 (v době, kdy byla vedena v katastru nemovitostí jako vlastník uvedených nemovitostí) se žalovanou zástavní smlouvu, podle které dala uvedené nemovitosti do zástavy k zajištění pohledávky z úvěru, který jí žalovaná poskytla ve výši 7.500.000,- Kč. Protože kupní smlouva ze dne 6.10.1992 je neplatná a protože se obchodní společnost S., společnost s ručením omezeným, tak nikdy nestala vlastníkem uvedených nemovitostí, nemohou být zatíženy zástavním právem.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 8.8.2001 č.j. 7 C 54/2000-56 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo ve smyslu ustanovení §151d odst.1 občanského zákoníku, neboť žalovaná je přijala do zástavy v dobré víře, že zástavce (obchodní společnost S., společnost s ručením omezeným) je oprávněn věc zastavit.
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25.2.2002 č.j. 20 Co 434/2001-70 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že se nepostaral o to, aby žalobci I) a J), v té době nezletilí, byli v řízení řádně zastoupeni a že z výroku jeho rozsudku nebylo patrno, o jakém nároku žalobců rozhodl. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, jestliže prokáží, že sporné zástavní právo je zapsáno v katastru nemovitostí a že bez rozhodnutí soudu nelze dosáhnout změnu tohoto stavu. Zástavní právo k předmětným nemovitostem mohlo podle názoru odvolacího soudu vzniknout jen tehdy, kdyby žalovaná uzavřela s obchodní společností S., společností s ručením omezeným, zástavní smlouvu se souhlasem vlastníků (žalobců) nebo kdyby zástavce nemovitosti zastavil bez souhlasu vlastníků a žalovaná by zástavu přijala v dobré víře, že zástavce je oprávněn věci zastavit.
Okresní soud v Náchodě poté rozsudkem ze dne 20.12.2002 č.j. 7 C 54/2000-167 žalobu žalobců A) až H), K) a L) zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalovaná přijala nemovitosti do zástavy v dobré víře, že zástavce (obchodní společnost S., společnost s ručením omezeným) je oprávněn věci zastavit. Zástavní právo k nemovitostem proto vzniklo podle ustanovení §151d odst.1 občanského zákoníku, i když obchodní společnost S., společnost s ručením omezeným, dala nemovitosti do zástavy bez souhlasu vlastníka.
Usnesením ze dne 19.8.2003 č.j. 7 C 54/2000-193 Okresní soud v Náchodě řízení ve vztahu k žalobcům Ch), I) a J) z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobců A) až H), K) a L) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6.11.2003 č.j. 20 Co 101/2003-212 rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobkyni G) zrušil a řízení o žalobě této žalobkyně zastavil, \"jinak\" rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní G) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 6.10.1992 je neplatná podle ustanovení §49a občanského zákoníku, neboť byla uzavřena v omylu, který byl vyvolán jednáním jednatele kupujícího. Zástavní právo k předmětným nemovitostem však vzniklo podle ustanovení §151d odst.1 občanského zákoníku, neboť žalovaná zástavu přijala v dobré víře, že zástavce je oprávněn věci zastavit. Žalobkyně G) vzala za odvolacího řízení žalobu zpět, a proto odvolací soud v tomto směru postupoval podle ustanovení §222a odst.1 občanského soudního řádu.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci A) až F), H), K) a L) dovolání. Namítají, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy, které měly zpochybnit dobrou víru žalované, a dovozují, že žalovaná při uzavírání zástavní smlouvy \"nepoužila všechny dostupné prostředky, aby se přesvědčila o své dobré víře\". Za řízení bylo prokázáno, že žalovaná v době uzavírání zástavní smlouvy \"věděla a měla informace\" o neuhrazené kupní ceně zastavovaných nemovitostí zástavcem, že zástavce působil v té době jako osoba nevěrohodná a nesolventní, že podnikatelský záměr byl v době uzavírání zástavní smlouvy nereálný a že žalovaná umožnila zástavci, aby získané finanční prostředky použil v rozporu s účelem získaného úvěru. Žalobci A) až F), H), K) a L) navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 občanského soudního řádu.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) občanského soudního řádu] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) občanského soudního řádu], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) občanského soudního řádu].
Žalobci A) až F), H), K) a L) dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení
§237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 20.12.2002 č.j. 7 C 54/2000-167 rozhodl stejně jako v rozsudku ze dne 8.8.2001 č.j. 7 C 54/2000-56, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 25.2.2002 č.j. 20 Co 434/2001-70 zrušen. Dovolání žalobců A) až F), H), K) a L) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 občanského soudního řádu].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 občanského soudního řádu); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 občanského soudního řádu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 občanského soudního řádu, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, za jakých předpokladů je zástavní věřitel ve smyslu ustanovení §151d odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu zcela vyřešena. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, má po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 občanského soudního řádu, které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 31.12.2000 (dne 17.10.2000), je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v této věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy zjištěno, že zástavní smlouvou ze dne 26.11.1992 byly ve prospěch žalované zastaveny nemovitosti k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, který žalovaná poskytla obchodní společnosti S., společnosti s ručením omezeným. Žalobci A) až F), H), K) a L) mají za to, že podle této zástavní smlouvy zástavní právo k zastaveným nemovitostem nevzniklo a že tedy jejich nemovitosti nejsou ve prospěch žalované zatíženy zástavním právem.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků [srov. například §552 a §151a odst.1 (nyní §152) občanského zákoníku]. V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř. (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1999 sp. zn. 21 Cdo 1671/99, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
Protože v posuzovaném případě se žalobci domáhali určení, že nemovitosti, které jsou v jejich vlastnictví, nejsou zatíženy zástavním právem, jež bylo zřízeno podle zástavní smlouvy ze dne 26.11.1992 k zajištění pohledávky žalované ze smlouvy o úvěru, šlo v řízení před soudy o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) o.s.ř. I když žalobci nebyli účastníky smlouvy o úvěru a ani zástavní smlouvy, měla být věc projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl Krajský soud v Hradci Králové.
Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§242 odst.3 věta druhá občanského soudního řádu).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorickém výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem občanského soudního řádu). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí [s výjimkou výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě žalobkyně G) a o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní G) a žalovanou, neboť žalobkyně G) vzala za odvolacího řízení svou žalobu zpět] a věc postoupil v tomto rozsahu k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové, který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.3 věta druhá občanského soudního řádu).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu