ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2533.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 2533/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilou B. M., zastoupenou J. P., zaměstnankyní státu působící u Krajského soudu v Praze jako opatrovnicí, dceru M. M., DiS, zastoupeného advokátem, a I. M., zastoupené advokátkou, o úpravu poměrů rodičů k nezletilé pro dobu před rozvodem jejich manželství, o žalobě pro zmatečnost podané otcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2001 č.j. 30 Co 563/2000-470, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 C 20/2001, o dovolání otce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2003 č.j. 11 Cmo 41/2003-190 ve znění usnesení ze dne 23. dubna 2003 č.j. 11 Cmo 41/2003-189, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.5.2001 č.j. 30 Co 563/2000-467 ve znění usnesení ze dne 9.8.2001 č.j. 30 Co 563/2000-477 k odvolání otce změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30.5.2000 č.j. 21 P 83/2000-251 tak, že se otci stanoví výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje právní mocí rozsudku a že otec je oprávněn se stýkat s nezletilou B. každý sudý kalendářní týden v roce v době od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin, v době letních prázdnin po dobu tří po sobě jdoucích týdnů v měsíci srpnu od první soboty v měsíci od 9.00 hodin do neděle třetího celého týdne v měsíci do 18.00 hodin a v době o vánočních svátcích od 27.12. od 9.00 hodin do 30.12. do 18,00 hodin; jinak (tj. ve výroku o svěření nezletilé B. pro dobu před rozvodem manželství do výchovy matky a o tom, že \"otec nezletilou převezme a po ukončení styku opět předá v místě bydliště matky\" a že \"matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a otci vydat\") rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že otec je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 8.375,- Kč \"na účet\" Krajského soudu v Praze.
Otec se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v ustanoveních §229 odst. 1 písm. c), §229 odst.1 písm.f) a §229 odst.3 o.s.ř. domáhal, aby uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nezletilá B. nebyla jako účastník řízení řádně zastoupena, neboť okresní soud ustanovil jejím opatrovníkem nejprve usnesením ze dne 8.12.1999 č.j. 15 Nc 2918/99-104 Okresní úřad v M. B., a následně usnesením ze dne 23.3.2000 č.j. 15 Nc 2918/99-164 K. P., oba opatrovníci v řízení vystupovali současně a každý z nich navrhoval \"řešení situace nezletilé\" odlišným způsobem. Naplnění zmatečnosti podle ustanovení §229 odst.1 písm. f) o.s.ř. otec spatřuje v tom, že věc byla v souladu s rozvrhem práce okresního soudu \"přikázána zákonnému soudci\" JUDr. P. N., avšak věc posléze převzala, \"údajně z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti soudce JUDr. P. N.\", JUDr. E. S., ačkoliv zastupováním soudce JUDr. P. N. byla podle rozvrhu práce pověřena soudkyně JUDr. J. S. Ke zmatečnosti spočívající v tom, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, došlo proto, že odvolací soud změnil a potvrdil rozsudek okresního soudu, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky, neboť rozhodující důkazy byly provedeny (v rozporu se zákonem) až před krajským soudem jako soudem odvolacím.
Krajský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 8.10.2001 č.j. 35 C 20/2001-21 vyloučil žalobu pro zmatečnost \"v části napadající pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30.5.2000 (správně 30.5.2001) č.j. 30 Co 563/2000-467\" z důvodů uvedených v ustanoveních §229 odst.1 písm.c) a f) o.s.ř. k samostatnému řízení - rozsudkem (správně usnesením) ze dne 13.12.2001 č.j. 35 C 20/2001-77 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů řízení 7.376,- Kč k rukám advokátky. Soud prvního stupně \"přezkoumal\" žalobu z hlediska zmatečnostního důvodu podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že otci nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
K odvolání otce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19.8.2002 č.j. 11 Cmo 84/2002-100 rozsudek (správně usnesení) soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že jednal s K. P. jako s opatrovníkem nezletilé B., ačkoliv její funkce (do níž byla ustanovena v nalézacím řízení) již zanikla, a uložil mu, aby ustanovil nezletilé znovu opatrovníka pro řízení o žalobě pro zmatečnost.
Krajský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 12.9.2002 č.j. 35 C 20/2001-105 ustanovil opatrovníkem nezletilé B. J. P. - usnesením ze dne 14.11.2002 č.j. 35 C 20/2001-163 ve znění usnesení ze dne 12.12.2002 č.j. 35 C 20/2001-171 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů řízení 14.602,- Kč k rukám advokátky a že otci se vrací soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Dospěl k závěru, že otci nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť krajský soud v původním řízení doplnil dokazování v souladu s ustanovením §213 odst.2 o.s.ř. a nedostatek spočívající v tom, že nezletilá byla v původním řízení \"po nějakou dobu zastoupena dvěma opatrovníky\", byl již v původním řízení napraven tím, že Okresní úřad v M. B. byl funkce opatrovníka zproštěn.
K odvolání otce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.4.2003 č.j. 11 Cmo 41/2003-190 ve znění usnesení ze dne 23.4.2003 č.j. 11 Cmo 41/2003-189 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení je změnil tak, že otci uložil, aby \"z tohoto důvodu\" zaplatil matce 8.402,- Kč k rukám advokátky, a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.201,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud zdůraznil, že odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Porušení \"zásady dvojinstančnosti\" pak není zmatečností, ale - i kdyby k ní v původním řízení skutečně došlo - vadou rozhodnutí ve věci. Otázkou, zda nezletilá B. byla v původním řízení řádně zastoupena, se soud prvního stupně zabýval nadbytečně, neboť jde o samostatný důvod zmatečnosti, který nelze podřadit pod ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Namítá v první řadě, že vyloučení části žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení je \"nezákonné a protiústavní\", což \"ve svém důsledku zatížilo řízení o žalobě pro zmatečnost vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci\". Porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při zjišťování skutkového stavu věci představuje podle názoru otce zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř., neboť právě jejím porušením je účastníku odňata možnost jednat před soudem, tj. možnost přezkumu správnosti nových skutkových zjištění před odvolacím soudem \"v rámci odvolání\". Otec navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Matka navrhla, aby dovolací soud dovolání otce odmítl. Uvedla, že \"zásada dvojinstančnosti\" nebyla v původním řízení porušena, neboť krajský soud postupoval v souladu s ustanovením §213 odst.2 o.s.ř., a že se - i kdyby se tak stalo - nejedná o zmatečnost. Dovolání otce je proto zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Otec dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 14.11.2002 č.j. 35 C 20/2001-163 ve znění usnesení ze dne 12.12.2002 č.j. 35 C 20/2001-171 rozhodl o žalobě pro zmatečnost stejně jako ve svém předchozím rozsudku (správně usnesení) ze dne 13.12.2001 č.j. 35 C 20/2001-77, který byl odvolacím soudem (jeho usnesením ze dne 19.8.2002 č.j. 11 Cmo 84/2002-100) zrušen. Dovolání otce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolatel - jak vyplývá z obsahu dovolání - nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle kterého případné porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při dokazování prováděném soudem za odvolacího řízení nepředstavuje zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.
Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.3.1999 sp. zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněný pod č. 30 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000), že porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při zjišťování skutkového stavu věci za odvolacího řízení ve smyslu ustanovení §213 o.s.ř. nepředstavuje zmatečnost, ale vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tedy uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, a proto nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání otce proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
K názoru otce, že vyloučení části žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení, provedené usnesením soudu prvního stupně ze dne 8.10.2001 č.j. 35 C 20/2001-21, je \"nezákonné a protiústavní\", je třeba uvést, že žalobu pro zmatečnost podanou z některého z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř. je věcně a místě příslušný projednat a rozhodnout soud, který o původní věci rozhodoval v prvním stupni (srov. §235a odst.1 o.s.ř.); tímto soudem je v projednávané věci Okresní soud v Mladé Boleslavi. Podal-li otec žalobu pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst.1 písm.c) a f) o.s.ř. u soudu, který v původním řízení rozhodoval jako odvolací soud (u Krajského soudu v Praze), nemohl se jí tento soud pro nedostatek své věcné a místní příslušnosti meritorně zabývat.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
V dovolacím řízení vznikly matce v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. 10 odst.2 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání otce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby matce tyto náklady nahradil. Otec je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která matku v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Nezletilé B. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. bylo proto rozhodnuto, že ve vztahu mezi nezletilou a otcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu