ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.2541.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 2541/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované P. p., a. s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 69/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2003, č.j. 56 Co 143/2003-104, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 7. 2. 2001 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod k tomuto opatření spatřovala především v tom, že na základě řádné roční inventury na pracovišti žalobce – ve skladu v N. R., kde byl zařazen ve funkci zástupce vedoucího skladu – byl zjištěn rozdíl v majetku žalované ve velkém rozsahu, že „na skladě chybí velmi podstatná část zboží, které by na něm dle účetních dokladů žalobcem podepisovaných měla být, a naopak se zde nachází menší část zboží, které dle účetních dokladů na skladu být nemá“. Bylo také zjištěno, že žalobce „neoprávněně nakládal s majetkem zaměstnavatele ve velkém rozsahu, a to zejména, že přijal od dodavatelů zboží, které bylo ze skladu vydáno bez náležitého dokladu a na které nebyly vystavovány řádné účetní doklady“; „tento způsob jednání byl doložen mimo jiné ve vztahu k odběrateli výrobků ze skla od dodavatele C. a. s., závod K., a. s., pana J. N.“. Protože žalobce byl povinen dohlížet na řádné vedení všech pokladních dokladů, jakož i kontrolovat stav majetku žalované, nehospodařil řádně se svěřenými prostředky, nestřežil je a majetek žalované neochraňoval, čímž jednal „v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a to k velké škodě na straně zaměstnavatele“.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že se „ničeho závadového nedopustil a pracovní kázeň nijak vědomě neporušil“. Podle jeho mínění důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru není dán a žalobce byl pouze „vybrán žalovanou jako oběť pro výstrahu ostatním spolupracovníkům“.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 7. 11. 2001, č.j. 16 C 69/2001-31, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 13.190,- Kč k rukám „právního zástupce JUDr. R. M.“. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v projednávané věci byla dodržena lhůta uvedená v ustanovení §53 odst. 2 zák. práce a že okamžité zrušení pracovního poměru splňuje předpoklady uvedené v ustanovení §55 zák. práce, neboť bylo provedeno písemně a byl v něm obsáhle vymezen jeho důvod, který skutečně nelze s jiným důvodem zaměnit. „Neměl pochybnosti“ o tom, že žalobce měl ve velkoobchodním skladu v N. R. na starosti sklářské výrobky a že právě na těchto výrobcích vzniklo rozsáhlé manko, a to v důsledku nekvalitně vykonávané práce žalobce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce řádně neprováděl fakturaci zboží ve skladu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 3. 2002, č.j. 12 Co 60/2002-47, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že, ačkoliv z žaloby nevyplývá, jaké konkrétní skutečnosti ve vztahu k provedené inventuře žalobce namítá, zda namítá nesprávné provedení inventury či že za vzniklý schodek není odpovědný a z jakých konkrétních důvodů, soud prvního stupně tyto vady žaloby postupem podle §43 o.s.ř. neodstranil. Dostatečným způsobem navíc nezhodnotil ani obsah okamžitého zrušení pracovního poměru z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti v rámci posouzení otázky, zda důvody v něm uváděné a spočívající v tvrzeném konkrétním jednání žalobce naplňují použitý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 8. 1. 2003, č.j. 16 C 69/2001-67, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 28.798,- Kč k rukám „zást. JUDr. R. M.“. Znovu dovodil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo provedeno ve lhůtě uvedené v ustanovení §53 odst. 2 zák. práce a že v něm uvedený důvod byl vymezen dostatečně tak, že jej nelze zaměnit s jiným. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že žalobce řádně neprováděl fakturaci zboží ve skladu v N. R., kde měl na starosti sklářské výrobky, na kterých vzniklo rozsáhlé manko. Žalobce též se žalovanou podepsal dohodu o hmotné odpovědnosti, která splňuje veškeré zákonem požadované náležitosti.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č.j. 56 Co 143/2003-104, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci úkonem ze dne 7. 2. 2001 je neplatné a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 6.825,- Kč „na účet zástupce žalobce J. H.“, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 7.133,50 Kč „na účet“ zástupce žalobce J. H. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z formulací použitých v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 7. 2. 2001 nevyplývá konkrétně žalobci vytýkané zvlášť závažné porušení pracovní kázně. Podle jeho názoru nemůže obstát takové skutkové vymezení, že „chybí velmi podstatná část zboží, která by ve skladě dle účetních dokladů žalobcem podepisovaných měla být“, a že „naopak se zde nachází menší část zboží, které dle účetních dokladů na skladu být nemá“; „nevyplývá z něho žalovanou tvrzený objem zboží“. Soudem tak nemůže být přezkoumáno konkrétní množství chybějícího či přebývajícího zboží a nemůže se proto zabývat námitkami žalobce, kterými popírá, že se zvlášť hrubého porušení pracovní kázně kdykoliv dopustil. Neurčité je rovněž tvrzení žalované, že „žalobce neoprávněně nakládal s majetkem zaměstnavatele ve velkém rozsahu, a to zejména, že přijal od dodavatelů zboží, které bylo ze skladu vydáno bez náležitého dokladu a na které nebyly vystavovány řádné účetní doklady“; odvolací soud zde postrádá jakoukoliv konkretizaci vytýkaného závadového jednání žalobce. Přezkoumávaný právní úkon žalované – okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 7. 2. 2001 – posoudil pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost v souladu s ustanovením §242 odst. 1 písm. b) zák. práce jako neplatný.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení věci v otázce interpretace §55 zák. práce. Je přesvědčena, že i přes značnou přísnost zákona v otázce skutkového vymezení důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dostál všem zákonným předpokladům a že právní úkon provedl platným způsobem. Žalovaná dostatečným způsobem vylíčila, v jakém konání (či nekonání) spatřuje porušením pracovní kázně žalobcem („neoprávněné nakládání s majetkem žalované, jež spočívalo v přijímání a vydávání skladového zboží bez potřebných náležitostí“), a to za situace, kdy byla „objektivním způsobem zjištěna škoda na majetku žalované“. Bylo rovněž doloženo, že žalobce byl tou osobou, jež byla povinna vést potřebnou dokumentaci vztahující se k „předmětnému zboží“, a že to byl žalobce, který svým jednáním porušil „flagrantním“ způsobem jemu uložené povinnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že směřuje proti rozsudku, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že předmětem řízení je okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem ze dne 7. 2. 2001 – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 5. 2001, tj. před účinností zákona č. 177/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb., a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně, a to pouze tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.
Podle ustanovení §55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit.
S odvolacím soudem lze souhlasit, že z citovaných ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje.
Při úvaze, jakým způsobem má být důvod okamžitého zrušení pracovního poměru konkretizován tak, aby byly splněny požadavky vyplývající z ustanovení §55 zák. práce, je třeba mít na zřeteli, že ustanovení §53 odst. 1 zák. práce vymezuje jen skutkové podstaty pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. K tomu, aby bylo možné v konkrétním případě posoudit, zda okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním úkonem, je potřeba zjistit, zda nastaly takové skutečnosti, které právní norma předpokládá jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Z důvodu uvedeného v ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže zaměstnanec svým konkrétním zaviněným jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §53 odst. 1 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Výklad projevu vůle (§240 odst. 3 zák. práce) může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, uveřejněný pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, a obdobné věci se týkající rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997).
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru není v dopise ze dne 7. 2. 2001 dostatečně skutkově vymezen, neboť nemůže obstát takové skutkové vymezení, že „chybí velmi podstatná část zboží, která by ve skladě dle účetních dokladů žalobcem podepisovaných měla být“, a „naopak se zde nachází menší část zboží, které dle účetních dokladů na skladu být nemá“, které je evidentně neurčité, když z něho nevyplývá žalovanou tvrzený objem zboží a soud nemá možnost přezkoumat konkrétní množství chybějícího či přebývajícího zboží, a že stejně neurčitý je údaj, že „žalobce neoprávněně nakládal s majetkem zaměstnavatele ve velkém rozsahu, a to zejména, že přijal od dodavatelů zboží, které bylo ze skladu vydáno bez náležitého dokladu a na kterém nebyly vystavovány žádné účetní doklady“, když i zde postrádá odvolací soud jakoukoliv konkretizaci vytýkaného závadového jednání žalobce. S takovýmto hodnocením projevu vůle žalované obsaženého v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 7. 2. 2001 dovolací soud nesouhlasí.
Jak již bylo výše uvedeno, smyslem a účelem ustanovení §55 zák. práce je, aby byl důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uveden takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován, tedy aby nemohly vzniknout pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a aby zde byla jistota, že důvod nebude možné dodatečně měnit. Ze slovního vyjádření uvedeného v dopise ze dne 7. 2. 2001, že žalobce „přijal od dodavatelů zboží, které bylo ze skladu vydáno bez náležitého dokladu a na které nebyly vystavovány řádné účetní doklady“, je zřejmé, v jakém konkrétním jednání žalobce spatřuje žalovaná porušení pracovní kázně. Odvolací soud navíc přehlíží, že v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 7. 2. 2001 žalovaná dále uvádí, že uvedený způsob jednání žalobce „byl doložen mimo jiné ve vztahu k odběrateli výrobků ze skla od dodavatele C. a. s., závod K. a. s., pana J. N.“. Uvedené vyznačení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy dostatečně konkrétní a určité, takže nemohou vznikat pochybnosti, které povinnosti měl žalobce porušit („přijal od dodavatelů zboží, které bylo vydáno bez náležitého dokladu a na které nebyly vystavovány řádné účetní doklady“), a obsahuje navíc i konkretizaci v tom, ve vztahu ke kterým odběratelům výrobků ze skla se tohoto jednání žalobce měl dopustit. I žalobci tak již v okamžiku převzetí dopisu ze dne 7. 2. 2001 (z jeho obsahu) muselo být zřejmé, jakého konkrétního porušení pracovní kázně se měl dopustit, a takto vymezený důvod ani nebylo možné (ani k tomu nedošlo) nějakým způsobem dodatečně měnit. Okolnost, zda v řízení bude prokázáno, že takto uvedeného porušení pracovní kázně se žalobce skutečně dopustil, s otázkou konkretizace okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu §55 zák. práce nesouvisí a není pro posouzení této otázky podstatná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu – z hlediska důvodů v dovolání uvedených (výklad ustanovení §55 zák. práce) – není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2004
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu