ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.262.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 262/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně R. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. Z. Š., 2) Ing. M. H. jako správci konkursní podstaty U. b., a.s. \"v likvidaci\", o určení vlastnictví a neplatnosti zástavní smlouvy, o návrhu žalobkyně na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 283/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2003 č.j. 24 Co 470/2002-68, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30.11.1998 č.j. 15 C 105/98-93 rozhodl, že \"ohledně návrhu, aby soud určil, že dům čp. 128 na pozemkové parcele č. st. č. 8454 zapsaný v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. na LV č. 10102 pro obec a k.ú. P. je v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů žalobkyně R. Š. a žalovaného 1) Ing. Z. Š., se řízení nezastavuje\", určil, že \"dům čp. 128 na pozemkové parcele st.p.č. 8454, zapsaný v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. na LV 12956 pro obec a k.ú. P.\", je společným jměním manželů R. Š. a Ing. Z. Š., zamítl žalobu na určení, že je neplatná \"smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 9.11.1994, vložená do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. rozhodnutím č.j. 121-V2-3664/94, uzavřená mezi 1. odpůrcem a B. d. S. a.s. v části, kterou byl zastaven dům čp. 128 na pozemkové parcele st.p.č. 8454, zapsaný na listu vlastnictví č. 12956 pro obec a k.ú. P. u Katastrálního úřadu v P.\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26.9.2000 č.j. 22 Co 260/99-146 rozsudek okresního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl, že návrh na připuštění dovolání se zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobkyně podané proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 28.6.2001 č.j. 30 Cdo 502/2001-164 jako nepřípustné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala dne 16.11.2001 u Okresního soudu v Pardubicích návrh, kterým se domáhala povolení obnovy řízení \"vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod č.j. 15 C 105/98\". Návrh zdůvodnila tím, že krajský soud si v původním řízení nevyžádal od správce konkursní podstaty úpadce P. P. a.s. v likvidaci Ing. J. S. doklady (\"především dopis společnosti P. p. s. a.s. P. ze dne 28.4.1997, došlý U. b. dne 28.4.1997 s přílohou jejího dopisu ze dne 10.7.1996 o neplatnosti zástavní smlouvy došlého P. p. s. dne 18.7.1996\"), ačkoliv v tomto směru navrhla doplnit dokazování, a že krajský soud v původním řízení \"pominul nebo přehlédl\" jí navrhované důkazy, a to dopis P. p. s. a.s. P. ze dne 28.4.1997 obsahující prezenční razítko U. b., divize P., ze dne 30.4.1997, \"doplňující výslech\" žalovaného 1) Ing. Z. Š., výslech svědka Mgr. O. H. a výslech svědkyně MUDr. E. K. Protože se jedná o důkazy, které bez své viny nemohla použít v původním řízení a které mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci, jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení podle ustanovení §228 odst.1 písm.a) a b) občanského soudního řádu.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 24.4.2002 (správně ze dne 26.4.2002) č.j. 11 C 283/2001-48 návrh žalobkyně zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že obnovu řízení \"neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno\". Protože se žalobkyně již v původním řízení \"dovolávala provedení i nyní navrhovaných důkazů\", není návrh na povolení obnovy řízení důvodný.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.3.2003 č.j. 24 Co 470/2002-68 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že pod důvody obnovy řízení uvedené v ustanoveních §228 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř. \"nelze zahrnout ty důkazy skutečností či rozhodnutí, které byly žalobci v původním řízení známy, byly navrženy a mohly být provedeny, ale nestalo se tak jen proto, že jejich provedení pokládaly soudy obou stupňů v původním řízení za nadbytečné\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že již soudu prvního stupně v původním řízení přípisem ze dne 9.10.1998 navrhla doplnění dokazování, a to \"důkazy - písemnými doklady, které má v držení správce konkursní podstaty P. P. a.s. Ing. J. S., když žalobkyní navržený výslech prvého žalovaného Ing. Z. Š. jakožto účastníka řízení a výslech navržených svědků Mgr. O. H. a MUDr. E. K. měl toto původně navržené dokazování pouze doplnit a potvrdit\", avšak soudy v původním řízení si navržené důkazy od správce konkursní podstaty nevyžádaly a s návrhem na jejich provedení se nevypořádaly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nikdy neměla a nemá přístup \"k archivní dokumentaci\" úpadce P. a.s. \"v likvidaci\", nemohla bez své viny použít tyto důkazy v původním řízení; jedná se tedy o důkazy, které nemohly být a nebyly provedeny v původním řízení a \"které lze provést a evidentně mohou přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci\". Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.5.2003 sp. zn. 33 K 10/2003 prohlášen na majetek žalovaného 2) konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustavena Ing. M. H. Žalobkyně podáním ze dne 9.12.2003 navrhla, aby v dovolacím řízení, které bylo v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného 2) podle ustanovení §14 odst.1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) přerušeno, bylo pokračováno. Protože předmětem tohoto řízení nejsou pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu, Nejvyšší soud ČR na návrh žalobkyně pokračoval v dovolacím řízení s tím, že správce konkursní podstaty Ing. M. H. se stala účastníkem řízení na místě dosavadního žalovaného 2).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutí vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
V projednávané věci žalobkyně podala návrh na obnovu řízení proti rozhodnutím soudů (rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30.11.1998 č.j. 15 C 105/98-93 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.9.2000 č.j. 22 Co 260/99-146), které byly vydány před účinností zákona č. 30/2000 Sb. (tj. v době do 31.12.2000). Soudy obou stupňů při projednání tohoto návrhu na obnovu řízení a při rozhodnutí o něm měly postupovat - jak vyplývá z ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, i když návrh byl podán a soudy přijaly (vydaly) svá rozhodnutí po účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. Z obsahu usnesení soudů obou stupňů je však nepochybné, že návrh žalobkyně na obnovu řízení soudy projednaly a rozhodly o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. a ani po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se v projednávané věci nemůže uplatnit. Dovolací soud za této situace dovolání proti rozsudku odvolacího soudu projedná a rozhodne o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001; okolnost, že odvolací soud v rozporu s ustanovením Části dvanácté, hlavy I. bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů neprojednal návrh na obnovu řízení a nerozhodl o něm podle \"dosavadních právních předpisů\", je zde nerozhodná, neboť z hlediska ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je významné, jak odvolací soud skutečně postupoval, a nikoliv to, jak v souladu se zákonem měl správně postupovat (srov. též obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003 sp. zn. 21 Cdo 574/2003, které bylo uveřejněno pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě (návrhu) na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a v §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda jsou způsobilým důvodem obnovy řízení důkazy, které soud v původním řízení neprovedl, ačkoliv je účastník řízení k prokázání svých tvrzení označil.
Výklad uvedené právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.7.1973 sp. zn. 9 Co 468/73, které bylo uveřejněno pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975), že nemožností použít důkazy bez své viny je míněna nemožnost provést dokazování v řízení před soudem nebo nemožnost označit či předložit důkazy účastníkem řízení vůči soudu a že tu nejde o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch důkazů, které byly účastníkem řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Uvedený právní názor je i nadále přijímán jako správný, uplatní se při posuzování důvodů obnovy řízení jak podle právní úpravy obsažené v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31.12.2000, tak i podle nyní platné právní úpravy, a dovolací soud nemá důvod na tomto právním názoru cokoliv měnit.
Soudy obou stupňů - jak vyplývá z odůvodnění jejich usnesení - z tohoto právního názoru v posuzovaném případě vycházely. Správně zdůraznily, že žalobkyně se domáhala obnovy řízení s poukazem na důkazy, které označila již v původním řízení a které soudy v původním řízení neprovedly, neboť je nepokládaly - jak je nepochybné zejména z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.9.2000 č.j. 22 Co 260/99-146 - za podstatné pro zjištění skutkového stavu věci. Na jejich závěru nic nemění ani to, že žalobkyně (podle svého tvrzení) \"neměla a nemá přístup k archivní dokumentaci úpadce P. a.s. v likvidaci\" a že proto nemohla listiny, které označila za důkaz, sama předložit soudu. Rozhodující tu totiž není okolnost, zda žalobkyně sama mohla či nemohla označené listiny předložit soudu; jestliže tyto listiny řádně označila a jestliže soudu sdělila, od koho mohou být soudem vyžádány, je nepochybné, že důkaz těmito listinami nebyl v původním řízení soudy proveden nikoliv z důvodu, že by to bylo \"nemožné\", ale proto, že takový důkaz nebyl - s ohledem na vyhodnocení jiných důkazů - považován za potřebný ke zjištění skutkového stavu věci. Důvod pro obnovu řízení za této situace nemohl být naplněn.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání žalobkyně proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl. To, že odvolací soud návrh na obnovu řízení projednal a rozhodl o něm v rozporu s ustanovením Části dvanácté, hlavy I. bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, nemohl dovolací soud při svém rozhodování vzít v úvahu. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, smí dovolací soud přihlížet, jen - jak vyplývá z ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - je-li dovolání přípustné (předpoklady přípustnosti dovolání však v projednávané věci - jak uvedeno výše - splněny nebyly), a navíc na posouzení výše uvedené právní otázky nemohla mít tato vada řízení žádný vliv, neboť její řešení je shodné při posuzování jak podle právní úpravy účinné do 31.12.2000, tak i podle nyní platného zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu