ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.343.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 343/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Zemědělskému družstvu D., o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané S. M., proti usnesení Krajského soudu Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 103/2002, o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2002, č.j. 16 Co 361/2002-35, takto:
Dovolání S. M. se odmítá.
Odůvodnění:
S. M. se žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 7.9.2001, doručenou Okresnímu soudu v Šumperku dne 10.9.2001, domáhal, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000-283, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96-251, bylo zrušeno. Zároveň požádal, aby mu soud ustanovil zástupce advokátku.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 27.9.2002, č.j. 14 C 103/2002-24, návrh S. M., aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítl. Vycházeje z toho, že S. M. není aktivně legitimován k podání žaloby na obnovu řízení, neboť nebyl účastníkem ani vedlejším účastníkem v původním řízení (tj. v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 13/96, v němž soud prvního stupně usnesením ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96-251, nepřipustil, aby do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalobkyně), dospěl k závěru, že pro ustanovení zástupce nesplňuje zákonné podmínky; nejsou u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř., neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
K odvolání S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18.12.2002, č.j. 16 Co 361/2002-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože S. M. nebyl „pravomocně připuštěn jako vedlejší účastník v původním řízení“ ( vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 13/96), dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nemůže podat žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost a že z tohoto důvodu jde o bezúspěšné uplatnění práva; v důsledku toho nemá nárok na ustanovení zástupce z řad advokátů (§30, §138 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. M. dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm.a), b) a odst. 3 o.s.ř. dovolání. Namítá, že „v dosud neskončené věci o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vedené u Okresního soudu v Šumperku probíhají čtyři samostatná řízení pod j.č. 14 C 13/96, 14 C 174/2001, 14 C 103/2002 a 14 C 104/2002“, že „dle ustanovení §83 o.s.ř. nemohou ve stejné věci probíhat jiná řízení, když první řízení probíhá pod č.j. 14 C 13/96“, a zdůrazňuje, že „ve věci j.č. 14 C 13/96 dosud není rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost ze dne 9.10.2001, j.č. 14 C 13/96“. S. M. upozorňuje na to, že „v průběhu řízení u soudu se žalované ZD D. oddělilo právně na další subjekt – D. z. a.s.“, a domnívá se, že „veškerý majetek ZD D. vlastní nyní tento nový subjekt“ a že „žalovaní jsou výše uvedené dva subjekty“. Dále namítá, že od počátku řízení mu bylo odepřeno právo jednat před soudem, právo na advokáta a že ve věci samé nebylo dosud nařízeno jednání před soudem a nebylo rozhodnuto. Dovozuje, že tím „byla porušena jeho práva zaručená Ústavou ČR (čl. 3, 4, 10, 96), Listina základních práv a svobod (čl. 1, 3/3, 36/1,2, 37/2,3, 38/2), Evropská úmluva o lidských právech a právo na spravedlivý soudní proces, i když uvedenými listinami je Česká republika vázána, a tyto mají přednost před zákonem“. Navrhl, aby dovolací soud „zrušil veškerá rozhodnutí ve spisech 14 C 103/2002, 14 C 104/2002 a věc vrátil k dalšímu rozhodnutí a vedení pod spisem vedeném u OS v Šumperku pod č.j. 14 C 13/96“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst.2 o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě S. M. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh S. M. na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl žádost S. M. o ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o.s.ř., je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání S. M. proti tomuto rozhodnutí - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2004
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu